https://www.aha-antikvariat.sk/fotky12973/fotos/_vyr_11258prima-sez.jpg

Ach Danny, Danny…

Čas mě neúprosně tlačí a odolávat nadále povinné literatuře už zkrátka nelze. S vidinou záchrany holého života a studijních výsledků jsem najela na stránky wikipedie, a náhodně zvolila pár desítek knih zapadajících do správného časového období. Volila jsem nahodile, ale aspoň podle autorů, o kterých jsem se domnívala a domnívám, že nejen budou dobře čitelní, ale také o nich najdu dostatečné množství informací, které budu moci zpracovat tak, abych zkoušku aspoň na E zvládla, a s mírným pocitem hanby měla do léta vystaráno. A když už jsem se vrhla na klasiky, proč toho neuvyužít a nepředat nějaké poznatky dále. Třeba Vám to pomůže při výběru knih do budoucna.

 

Prima sezóna vyšla prvně roku 1975 a jejím autorem není nikdo jiný než Josef Škvorecký. Kniha sestávající se z 6 kapitol o životě středoškolského studenta Daniela Smiřického zobrazuje nejen bezstarostnost mládí a puberty v městečku Kostelci, ale drobnými náznaky také připomíná dospívání v období 2. světové války, která v knize nedostává velkého prostoru, přesto se však zničehonic ozývá, aby na sebe nedala zapomenout. Vyprávěcí styl Josefa Škvoreckého je přímý, má příjemný spád a je ideální i pro ty, co povinnou četbou doposud pohrdali.

 

Danny je typický středoškolák, kterého nezajímá takřka nic jiného než holky. A právě ty jsou hlavním tématem celé knihy. V každé kapitole se Danny otáčí za jinou sukní, a provádí všemožné výpady, aby dosáhl svého. Když už to vypadá, že konečně nějakou dostane do postele, zasáhne osud (nebo pan Rada) a Danny má opět po ptákách. Každé holce však na smrt přísáhá nekonečnou lásku, která v důsledku okolností působí až komicky. A přestože se snaží, seč může, štěstí mu v tomto ohledu nepřeje a holky odolávají jeho nekonečným návrhům a nástrahám. Musím říct, že ke konci už mi ho bylo docela líto, a fakt jsem mu přála, aby si vrznul.

 

A přestože celá kniha působí uvolněným dojmem vyprávění ze života středoškoláka, kterého nic netrápí, odhaluje i peripetie související s probíhající 2. světovou válkou, která zde stojí takřka v pozadí, pouze jako vnější okolnost, která se sice odehrává, ale po většinu času nemá na životy hrdinů žádný vliv. Skoro to působí, jako by celá válka byla něčím cizím, co se Kostelce vůbec netýká. A když už si člověk myslí, že tuto idylku nemůže nic narušit, objeví se znenadání postava, událost či okamžik, který nám opět připomene, že válka se dotýká každého.

 

Takové drobné okamžiky můžeme nalézt v celé knize. Namátkou třeba ve chvíli, kdy důstojník SA kontroluje text divadla/muzikálu, který mají studenti hrát, a zve si jeho tvůrce (včetně Dannyho) na kobereček, aby mu vysvětlili nějaké nejasnosti, které vznikly chybou špatného překladu do němčiny. I přes vysvětlení jim dává najevo, že je potřeba nějaké věci upravit, aby nevrhaly na Říši špatné světlo. Podobná chvíle nastává, když je Danny požádán o pomoc místním farářem, který ve svém kostele oddal katolíka s židovkou. Přestože přijala křesťanskou víru, obřad se odehrál v období, kdy bylo již oddávání lidí židovského původu přísně zakázáno. Kvůli nahlášené kontrole je farář nucen přepsat datum sňatku, což situace ještě zhorší. Danny a jeho kamarád se rozhodnou hodnému faráři pomoci, a po celou noc přepisují celou matriku, aby Němci nic neodhalili.

 

Kontrast mezi bezstarostnou pubertou, honěním ženských sukní a 2. světovou válkou je tak do očí bijící. Přestože Škvorecký zmiňuje válku pouze okrajově, aby dokreslil atmosféru doby, dostává kniha úplně jiný ráz, než se na začátku může zdát. Zpočátku lze děj jen těžko zařadit do období, ve kterém se odehrává. Nikde není explicitně naznačen rok či desetiletí, zmínky o válce přicházejí až později, a čtenář si tak skládá celý obrázek postupně. Na první pohled se zdá, že autor zcela záměrně klade do protikladu bezstarostnost a válku. V mnoha ohledech také nelze zapřít autobiografické prvky, které Škvorecký do románu promítá.

 

Mrazivě pak působí konec, kde se Dannyho kamarád Lexa dozvídá, že mu zastřelili otce. Radostná část a bezstarostnost jako by se náhle někam vypařila. Příběh, který po celou dobu skrýval negativní dopady války, se otevírá do ticha, kde rezonuje pouze onen tragický konec. Smích utichá, honba ze dívčími sukněmi se pro jednou ztrácí v nedohlednu. Škvorecký tímto koncem zasazuje ránu nevinnému dospívání a hře na dospělost.

 

„Co je?“ řekl jsem Lexovi. „Zastřelili fotra,“ řekl Lexa a doopravdy, fakticky, Bože, bledý, vstal, zmizel kamsi dozadu, musel jsem do sóla já, všechno se se mnou zatočilo…všechno to končí..touhle válkou to všechno končí…už je začínají střílet…naše mládí…ty buržousty….

 

Po přečtení věřím, že kniha je vhodná i pro čtenáře, kteří klasickou literaturu moc nemusejí. Především proto, že se snadno čte, příběh má příjemný spád a Škvoreckého styl psaní je snadno srozumitelný a pochopitelný. Pokud tedy váháte, jakou knihu z období 2. poloviny 20. století zařadit do kánonu k maturitě, nebo jakou knihu si vybrat ke zkoušce, mohu jen doporučit. Se Škvoreckým jsem teprve začala, takže se i do budoucna můžete těšit na další díla od tohoto autora.

Tags: No tags

Napsat komentář