Babičky!

Matěj se má vlastně dobře. Vyrůstá sice v období socialismu, ale má dvě naprosto odlišné babičky, které činí jeho život zajímavějším. Přestože jsou každá z jiné strany politického spektra. Babička Irena je inteligentní dáma, která mluví několika jazyky, babičky Marie zase komunistka. Obě však spojuje láska k jejich vnukovi, a to je přece nejdůležitější.

 

Kniha Babičky vyšla v roce 1999 v nakladatelství Paseka a jejím autorem není nikdo jiný než všemi dobře známý Petr Šabach. Jeho knihy jsou známé svými humoristickými prvky a kratšími příběhy, z nichž většina se odehrává právě v období socialismu. Petr Šabach totiž čerpá z vlastních zkušeností a zážitků, které umě doplňuje správnou dávkou fikce. Mezi jeho nejslavnější knihy patří Hovno hoří, kterou proslavila především filmová adaptace Jana Hřebejka Pelíšky, ale také Občanský průkaz zfilmovaný roku 2010. Stěžejní žánrem je mu povídka, novela a kratší román.

 

Babičky jsou kniha poměrně krátká, čítající něco málo přes 200 stran, díky čemuž se ideálně hodí pro jedno nedělní odpoledne. Šabachův literární styl je uvolněný, odlehčený a plně odpovídající tomu, že děj vypráví dospívající mladík, který pozoruje svět kolem sebe, sbírá zkušenosti a střetává se s realitou. Atmosféru doma i v zahraničí pak doplňuje vhodně umístěnými větičkami a slovními spojeními v cizím jazyce. Ať už se jedná o soukromé rozhovory mezi babičkou Irenou a tetou Danielou, které spolu mluvívají francouzsky, nebo o Matějovu návštěvu v Británii či Řecku.

 

Děj knihy není příliš komplikovaný. Celý je sestavený z Matějových zážitků z mládí. Některé příběhy na sebe navazují i skrze kapitoly, jiné jsou jen krátkou vsuvkou jakoby mezi řečí. A i když vyrůstá v nepříznivé době, trápí Matěje všechny běžné starosti. První láska, škola, zklamání a rozčarování. Přesto si vždy najde prostor pro nové zážitky, a dokonce i cestování. Ze svého života tak na několika stránkách vypichuje nejdůležitější události do roku 1989.

 

Postav v knize není mnoho. Většina vyprávění se točí kolem Matějovi velké rodiny, kam kromě dvou babiček a rodičů, spadá i teta Daniela a strýc Míla. Opomenout však nejde ani Matějovu lásku od sousedů – Alenku. Nejzajímavější postavou je však dle mého Vladimír Gubajev. Drzý a často opilý spolužák, který nezapře svou ruskou povahu, touhu po svobodě a nevraživost vůči autoritám. Gubajev je prostě průserář každým coulem. A je to sympatické.

 

Osobně mám knihy Petra Šabacha velmi ráda právě pro uvolněný vyprávěcí styl, po kterém snadno klouzají oči a než se člověk naděje, je na konci. Jsou to takové milé jednohubky, které slupnu v nedělní odpoledne a zůstane po nich velmi milý a vřelý pocit, navzdory době, o které vyprávějí. Je mi nesmírně líto, že nových knih se již nedočkáme. Petr Šabach zesnul 16. září 2017. Čest jeho památce a pokoj jeho duši.

Tags: No tags

Napsat komentář