IMG_20170821_170947

Barvení vlasů aneb Proč to mám sakra na noze?!

Když mi bylo šestnáct, barvila jsem si vlasy poměrně často. Není se co divit, puberta je období experimentování a kdo si neprošel aspoň nějakou změnou vizáže, jako by nebyl. Naštěstí mě minula touha po propichování různých částí těla (jedinou neřestí byl magnetický kamínek v nose, který jsem se snažila nevdechnout) a tetování mi bylo zatrženo dřív, než jsem se dostala k druhému T. Ale vlasy, do těch mi nikdo nekecal. Červená, černá, blond, hnědá…

wp_20140208_009

Zpověď budoucího alkoholika.

Usrkávám druhou sklenku vinného střiku s hlavou skloněnou nad morfologií. Spíš pro ten pocit, že na to úplně nekašlu, než že bych se ještě nějak učila. Zkouška mě čeká za zhruba dva dny a moje myšlenky se ubírají úplně jiným směrem. Po dokončení studia ze mě pravděpodobně nebude akademický přeborník na psaní velkých a malých písmen, dokonce ani mistr světa v plavání pod ledem. Dost možná ze mě bude alkoholik. Ale spokojený alkoholik.

IMG_20170506_125043

Jak nesportovec ke koloběhu přišel… a málem z toho pošel.

Pocit na zvracení je snad konečně pryč, a tak se s Vámi mohu podělit o své koloběžné začátky (a konce?). Bylo nebylo, rodinný příslušník se rozhodl, že ideálním prostředkem na zimní dopravu do práce je koloběžka. Na Štědrý den jsme ji tedy pořídili, a v květnu konečně sestavili. Nadšení nehynoucí bylo projeveno na všech stranách, stroj je to krásný. Ale…

Veřejné záchodky

Návštěva veřejného záchodu mnohdy hraničí s adrenalinovým zážitkem, který jste si neobjednali, ale kterému se nemůžete vyhnout. Ačkoliv se většinou snažíte vše naplánovat tak, aby vás tato nemilá situace nepotkala, ne vždy se tak stane. Jsou to chvíle, kdy si ze srdce přeju, abych byla chlap. 
Není jednoduché být ženou, a to z mnoha důvodů. Ač by pánové mohli namítat, že ani oni to nemají nejjednodušší, a já upřímně věřím, že mají pravdu, tak mnohé nemilé skutečnosti je v životě potkají málokdy. A pravděpodobně jim bude cizí i panická hrůza z návštěvy veřejného záchodu. 

Mohla bych se tu rozepsat o všemožných příšerných zážitcích z toitoiek a jiných míst, kam slunce nesvítí, ale rozhodla jsem se to omezit na místo, kde je pravděpodobnost návštěvy záchodu přímo úměrná času, který tam strávíme. Škola. V mém případě vysoká. Nejedná se o zcela veřejně přístupné místo, ale lidí se tu i tak protočí kvanta, a prakticky dennodenně zde potkáváme nové tváře, které jsme v životě neviděli. A pokud budeme mít štěstí, už ani neuvidíme. Pokud zde trávíme více času, než jen hodinu denně, je pravděpodobné, že se návštěvě temných zákoutí školních záchodů nevyhneme, ani kdybychom si dali nohy křížem a mysleli na Saharu. 
Otevření dveří kabinky s sebou nese určitou míru překvapení. Zběhle zrekognoskuji terén a v případě dobrého výběru neshledávám pozůstatky po záchodových akrobatkách, které aby se náhodou nedotkly mísy, provádějí psí kusy, které místy hraničí s marnými pokusy o levitaci, a jejichž výsledkem bývá toaletní prkýnko zechcané takovým stylem, že mám chuť takové nádheře vymáchat hlavu v míse. Chápu, hrůza z bakterií nezměrná. Pokud však máte potřebu nad tím prkýnkem levitovat, noste si prosím s sebou savo a rukavice, a taky to po sobě laskavě ukliďte. Nebo si to prkýnko obložte toaleťákem. Sice to nešetří naše lesy, ale moje nervy určitě.
Co jsem netušila je, že naše škola se rozhodla udělat z návštěvy záchodu ještě adrenalinovější zážitek, než doposud. Hlavně pro ty z nás, kteří trčíme v budově až do večera. Po setmění nenastává tma jen vně budovy. Do tmy se propadají i ta nejzáludnější místa uvnitř. A tak marně hledám vypínač, abych nemusela průzkum toalety provádět pohmatem. Nenacházím. Otáčím se na své spolutrpitelky, které kroutí hlavou a krčí rameny. Vypínač je rafinovaně ukryt tak, aby jej odhalili pouze členové nějakého tajného společenství. Jinak si to neumím vysvětlit. Nu dobrá, můžu si svítit mobilem, že ano. 
S pocitem úlevy zjišťuji, že dnes na mě žádné nepříjemné překvapení v kabince nečeká. Ale znáte to, neříkej hop… Chybí klíč. Také jakákoliv jiná pojistka proti vpádu nepřátelských jednotek za linii osobního prostoru. V případě, že se dveře otevírají dovnitř, stačí jednoduše přirazit nohu, žádný velký problém. Tady se však dveře otevírají ven. A fluktuace návštěvníků je dost vysoká na to, abych se stala nechtěným účastníkem něčí veselé historky. 
Když se na to dívám zpětně, je to poměrně komické. Sedím potmě na záchodě, zatímco jednou rukou visím na klice, která je vzdálená tak akorát, abych na ni dosáhla aspoň konečky prstů, a přitom v zubech držím telefon, který poskytuje alespoň sporné osvětlení této komediální scéně. Být tam skrytá kamera, tak někomu setsakramentsky zlepším den. Zrychleně vykonávám potřebu, a pomocí jedné ruky se pokouším nasoukat zpátky do kalhot aspoň natolik, abych si mohla dovolit pustit kliku. Mise splněna. S vítězoslavným výrazem opouštím kabinku, aniž by čekatelé vůbec tušili, jak náročná operace je vzápětí očekává. 

Také milujete tyto všední radosti a malá vítězství?

pexels-photo-167682

Vím, že nic nevím!

Vsadím se, že ten pocit znáte také. Někdo vám něco vysvětluje, vy posloucháte a v hlavě slyšíte šumění, nebo ještě lépe – vůbec nic. Ačkoliv burcujete mozkové buňky k nějaké aktivitě, nemáte nejmenší tušení, o čem ten člověk vlastně mluví. O to horší je to pocit, když víte, že toho brzy budete šeredně litovat. Klasická situace, se kterou se setkáte nejčastěji na vysoké škole. Dříve nebo později přijde hodina, ze které půjdete s pocitem naprosto ztraceného času.

DSC_0792

Rozený pěstitel!

To, že nejsem bůhví jaký pěstitel domácí zeleně ví prakticky všichni v mém okolí. Hlavně co se týče květin, jejichž návod k pěstování obsahuje slovo „přiměřeně“. Pak si připadám jak Burian v Byl jednou jeden král – přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. Takhle přiměřeně jsem zalívala kaktus až do stádia, kdy začal na protest hnít. Doteď jsem přesvědčená, že mi to udělal schválně. Zkrátka neocenil mou pečlivou starostlivou péči. Ale čert vem jeden kaktus z Tesca, pořídila jsem si jiný. Po předchozí zkušenosti jsem jej zalévala méně – až uschnul. Věděli jste, že kaktus může uschnout? KAKTUS?!