DSC_0792

Rozený pěstitel!

To, že nejsem bůhví jaký pěstitel domácí zeleně ví prakticky všichni v mém okolí. Hlavně co se týče květin, jejichž návod k pěstování obsahuje slovo „přiměřeně“. Pak si připadám jak Burian v Byl jednou jeden král – přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. Takhle přiměřeně jsem zalívala kaktus až do stádia, kdy začal na protest hnít. Doteď jsem přesvědčená, že mi to udělal schválně. Zkrátka neocenil mou pečlivou starostlivou péči. Ale čert vem jeden kaktus z Tesca, pořídila jsem si jiný. Po předchozí zkušenosti jsem jej zalévala méně – až uschnul. Věděli jste, že kaktus může uschnout? KAKTUS?!

Jsou tu plískanice a… deštníky.

Miluji vůni podzimních plískanic, zatuchlost spadaného listí a všeobjímající sychravost těchto měsíců. Září se nám pomalu přehouplo do října, který s sebou blahosklonně přinesl to pravé podzimní počasí,  jak ho někteří máme rádi. Hlavně my, co celé léto trpíme, zatímco ostatní se dobrovolně grilují na slunci. K podzimu neodmyslitelně patří také déšť. Provazce vody padají z oblohy, a my vytahujeme z hloubě skříně deštníky. Takové ty věci, co nás mají chránit před deštěm. Všimli jste si ovšem, že většinou když prší, tak také fouká? Tak nějak to jde ruku v ruce. Mám ovšem pocit, že výrobcům skládacích deštníků byla tato informace utajena. 

Zdroj: http://phenibutguru.com/wp-content/uploads/2015/06/2453915505_41bb8eb1bb_o1.jpg

 

Vzbudila jsem se do sychravého rána. Dost na tom, že jsem musela kvůli škole vstávat mnohem dříve, než by mi bylo milé. Venku navíc poměrně hustě poprchalo. Déšť však bylo to poslední, co by mi mohlo zkazit náladu. Posbírala jsem si saky paky, a z komory vytáhla svůj puntíkovaný skládací deštník, který jsem si koupila na jaře. Že všechno půjde z kopce jsem pochopila už ve chvíli, kdy jsem za sebou zamkla domovní dveře. S ladností sobě vlastní jsem rozevřela deštník. Viditelná terénní nerovnost na vizáži deštníku mi připomněla, že s vánkem už se očividně setkal. A nevyšel z tohoto střetnutí vítězně.
Vzala jsem to sportovně, a vzhledem k tomu, že tato vada na kráse nijak neumenšovala schopnosti deštníku chránit před vodou padající z nebe, vykročila jsem si to směrem ke škole. První závan větru na sebe nenechal dlouho čekat. Stihla jsem dojít akorát tak na roh ulice, když se mi deštník obrátil poprvé. Všechny jeho okraje trčely vzhůru k obloze, a místo odpuzování vody začínal vodu nabírat. Vítr – Deštník 2:0.
Zatla jsem zuby a s posledními zbytky trpělivosti jsem začala obracet deštník do původní polohy. Vítr ovšem neřekl své poslední slovo, a jak jsem obracela jednotlivé tyčky do správného směru, on mi je ladně převracel zase zpět. Vřelo to ve mně jako nikdy. Už jsem se napřahovala s tím, že deštník zkrátka roztřískám o vedle stojící dopravní značku, a na druhé straně jej švihnu do koše, když vtom se zpoza rohu vynořila školka na procházce. Použila jsem zbytky svého sebeovládání na to, abych deštník složila do úhledného balíčku, a narvala jej do batohu, protože jsem přesvědčena, že děti by na procházce sice měli vidět leccos z reálného světa, ale určitě by jim za dobrý příklad neposloužila maniakální hysterická ženská třískající deštníkem vzteky o dopravní značku. Nasadila jsem si kapuci, a raději se vypařila.
Vítr – Já 1:0.
Vítr nakonec vyhrál tento souboj kontumačně, soupeř se nervově zhroutil. Teď mokne dobrovolně už ode dveří, aniž by kladl odpor. Někdo by však měl výrobcům sdělit, že s podzimem se pojí nejen zvyšující se vlhkost, ale také náročnější povětrnostní podmínky. Já to však nebudu. Umlátila bych je tím deštníkem.
Upozornění: Během dnešního dne nebyl žádný deštník zraněn, fyzicky ani emocionálně.

 

Stresové omalovánky

Stres. Svádíme na něj své psychické i fyzické problémy. Neviditelný zabiják, o jehož existenci lze jen těžko pochybovat. Je všudypřítomný, a pravděpodobně jej nikdy nevystrnadíme ze světa. Z ekonomického hlediska se však jedná o vynikající byznys. Čím více stresu, tím větší poptávka po metodách a pomůckách na jeho zvládání. Několik chytrých hlav tak přišlo s myšlenkou, že ideální zbraní proti stresu jsou… Pastelky. Řeč bude o antistresových omalovánkách. Antistresových?

 

 

Takové reklamní masáži se dá vyhnout jen těžko, takže se není co divit, že jsem jí s vidinou případné duševní rovnováhy propadla také. V papírnictví jsem nechala majlant za velké balení pastelek, a podobný obnos za samotné omalovánky. Celá natěšená jsem k večeru zasedla ke stolu, abych dala průchod svému talentu, a zbavila se pomocí kreativity nepříjemného napětí, nashromážděného během několika posledních dní. Do ruky beru pastelku, a pouštím se do vybarvování prvního políčka, které pravděpodobně představuje okvětní lístek. Kytičky a zvířátka, no koho by to neuklidnilo?

Jedná se o ten nejtitěrnější lístek, jaký jsem měla to potěšení spatřit. S vyplazeným jazykem a nosem bloudícím po papíře se snažím nepřetáhnout linie, uvozující jednotlivé kousky mozaiky. Po třech tazích shledávám, že je třeba přistoupit k údržbě psacího nástroje. Strouhám pastelku do bezvědomí. Tři tahy jsou přesně to maximum, co lze na jedno ostrouhání zvládnout, aniž bych nechtíc zabloudila do sousedního políčka. Po půl hodině lístek slavnostně dokončuji, a utírám si pot z čela. Byla to fuška. Uvolněně se necítím. Jsem nervózní z představy, že jediný tah může pohřbít mé mistrovské dílo. S hrůzou zjišťuji, že zmíněný lístek patří mezi ta větší políčka na stránce. Dalších asi milion titěrnějších na mě stále čeká. Začínám si okusovat nehty. Ač se snažím, seč to jde, nechtíc přetahuji a pozoruji na sobě první známky rostoucího vzteku. Nehty už žádné nemám, a tak ohryzávám pastelky po celé jejich délce. Od nepřetržitého strouhání mám na palci mozoly. U dalšího políčka mi dochází dech, láme se mi tuha a nashromážděná frustrace dosahuje pomyslného bodu varu. S maniakálním výkřikem trhám omalovánky a lámu pastelky vedví. Mistrovské dílo končí po průletu pokojem na zemi v protějším koutě. Hned se cítím mnohem klidnější a vyrovnanější. Cíl splněn. O talentu, kreativitě či dušení rovnováze nemůže být ani řeč. Předchozí příčina stresu je však úspěšně zapomenuta, v tomto bodě splnily stresové omalovánky svůj cíl. Po této zkušenosti se však raději vrátím k omalovánkám s Krtečkem. V rámci zachování zbytku duševního zdraví.