Archiv rubriky: Fejetony

Pocit na zvracení je snad konečně pryč, a tak se s Vámi mohu podělit o své koloběžné začátky (a konce?). Bylo nebylo, rodinný příslušník se rozhodl, že ideálním prostředkem na zimní dopravu do práce je koloběžka. Na Štědrý den jsme ji tedy pořídili, a v květnu konečně sestavili. Nadšení nehynoucí bylo projeveno na všech stranách, stroj je to krásný. Ale…

Vsadím se, že ten pocit znáte také. Někdo vám něco vysvětluje, vy posloucháte a v hlavě slyšíte šumění, nebo ještě lépe – vůbec nic. Ačkoliv burcujete mozkové buňky k nějaké aktivitě, nemáte nejmenší tušení, o čem ten člověk vlastně mluví. O to horší je to pocit, když víte, že toho brzy budete šeredně litovat. Klasická situace, se kterou se setkáte nejčastěji na vysoké škole. Dříve nebo později přijde hodina, ze které půjdete s pocitem naprosto ztraceného času.

To, že nejsem bůhví jaký pěstitel domácí zeleně ví prakticky všichni v mém okolí. Hlavně co se týče květin, jejichž návod k pěstování obsahuje slovo „přiměřeně“. Pak si připadám jak Burian v Byl jednou jeden král – přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. Takhle přiměřeně jsem zalívala kaktus až do stádia, kdy začal na protest hnít. Doteď jsem přesvědčená, že mi to udělal schválně. Zkrátka neocenil mou pečlivou starostlivou péči. Ale čert vem jeden kaktus z Tesca, pořídila jsem si jiný. Po předchozí zkušenosti jsem jej zalévala méně – až uschnul. Věděli jste, že kaktus může uschnout? KAKTUS?!