fonty

Jaká písma jsou vhodná do diáře?

Poměrně dlouho tu nebyl žádný článek, který by se týkal plánování a diářování. Že bych s tím snad sekla a spokojila se s průmyslově vyráběnými diáři z Albi? Tak to tedy ne! Své schopnosti v navrhování náplní neustále piluju k dokonalosti a brzy se můžete těšit na fotoreport, kam jsem se opět posunula. Dnes si ale povíme něco o písmech, přesněji počítačových fontech, které lze využít. A všechny z mého výběru zvládají českou diakritiku. Tak pojďme na to!

DSC_0157

DIY Happy Planner aka My Planner

Kdo už chvíli sleduje můj blog ví, že jsem cvok do všeho, co se týká diářů, papírování, notýsků, propisek a pisadel všeho druhu. Z mého přehledu vyzkoušených diářů, který najdete zde, jste mohli zaznamenat, že jsem vlastníkem či bývalým vlastníkem minimálně tří Filofax diářů, bývalý vlastník Carpe diem a také cyklický uživatel bullet journalu. Prakticky jediný systém, který jsem doposud nevyzkoušela, je pouze Happy Planner se svým diskovým mechanismem, který funguje na vzdáleně podobném principu jako kroužkové diáře. A vzhledem k volnému času (ehm, zkouška zítra) je ideální období se s ním seznámit.

Lepíte? Lepíme!

Každý zběhlý v plánování ví, že bez samolepek to zkrátka nejde. Samolepky dělají diář hezčím, barevnějším a veselejším. A nejen, že existuje neskutečné množství samolepek na výběr, ale navíc si může člověk vytvořit i nějaké vlastní, přesně podle svého gusta. A to už stojí za to, no ne? 

 

O hledání toho pravého (Filofax Clipbook vs. Filofax Domino)

Pořízením Filofax Clipbook jsem byla přesvědčená, že mám od budoucna vystaráno. Dlouho jsem hledala planner velikosti a5, jehož desky by nebyly takřka dvojnásobné, než samotná náplň. Vzhledem k tomu, že diář musím nosit do školy, potřebovala jsem, aby poměr mezi skladností a velikostí náplně byl, co nejlepší. Jak už jsem zmiňovala v předešlých článcích, nejvíce se mi osvědčilo psaní na a5 listy. Clipbook byl na to ideální, a dlouho jsem z něj byla nadšená. Ale.

 

Přestože jsem si na něj ušila slušivý obal, nebyla jsem nakonec až tak spokojena. Skladnost a lehkost Clipbooku je jedinečná, na přenášení naprostý ideál. Ovšem jeho vzhled se mi nezdál dost reprezentativní, a co víc, brzy jsem se přesvědčila, že velikost jeho kroužků není dostatečná. Když jsem jej kupovala, nevím proč jsem byla přesvědčena, že velikost kroužků odpovídá klasickému filofaxímu stylu – 3 cm. Proto jsem byla nepříjemně překvapena, že se mi tam ne a ne vejít pohodlně vše, co bych chtěla. V papírnictví jsem si pak omrkla ostatní filofax diáře, a bylo mi to jasné, kroužky má menší – přesněji 2,5 cm. Může se to zdát jako nepatrný rozdíl, ale jak uvidíte na fotkách, není tomu tak.

 

 

Neštěstí na sebe nedalo dlouho čekat. Mé srdce vzplanulo po Filofaxu Domino. Líbily se mi ty hravé barvy a puntíky, zavírání na gumičku i odlehčený a přesto pohledný styl. Ale copak si mohu dovolit vysolit přes tisícovku za další diář? Můj rozum se přihlásil o slovo, a dal mi jasně najevo, že nikoliv. Ještěže tu máme ty bazárky! Zadala jsem poptávku, a odpověď přišla vzápětí. Nejednalo se sice o puntíkatý šílený styl, ale červený či spíše bordó domino si mě dokázal získat. A díky velice milé a ochotné paní, která mi slevila natolik, abych si jej mohla pořídit, jsem jej už den po platbě držela v pařátech. A byla jsem nadšená! Či spíše, jsem stále nadšená.

 

 

Při pohledu na matné zpracování podobající se kůži mé srdce zaplesalo. A na dotek to bylo ještě mnohem lepší. Příjemný do ruky, sic trochu větší než můj dosavadní Clipbook. Přesto však přesahující jeho jednoduchý styl elegantním stylem. Obava, že by snad byl moc velký a já skončila ve stejném zoufalém kolotoči jako s Carpe Diem, se naštěstí nepotvrdila. Ačkoliv je větší, a díky pevnějším deskám a lepšímu zpracování těžší než Clipbook, není to takový problém, abych jej nemohla nosit.

 

 

Na fotkách jsem zachytila velikostní rozdíl mezi oběma porovnávanými, i velikost kroužků obou diářů. Zde je nejlépe vidět rozdíl, který se číselně nezdá až takový, přesto však dostatečný. Co se týče zpracování, Clipbook je spíše odlehčený sešit s měkkými (měkčími) deskami, které se snadno ohýbají, díky čemuž se dá snadno přehnout napůl. Domino je naproti tomu pevný a „mohutný“, pečlivě chránící svůj obsah.

 

Raději nebudu říkat, že mému pátrání po ideálním diáři je konec, jelikož se vždy najde něco dalšího, co zkrátka musím mít. Ty prokletá facebooková skupinko!

Jaký diář jste pro letošní rok zvolili vy? Nebo máte neochvějnou stálici na poli plánování?

 

Jakou náplň?

Jak jsem již nastínila ve svém předchozím příspěvku, otázka diářové náplně byla pro mě vždy komplikovaná. Jsem zvyklá psát si poměrně dost poznámek, a hlavně nemám úplně drobné písmo, které by se dalo vměstnat do úzkých sloupečků. Vlastně dodnes nechápu, jak někdo může dostat potřebné informace do tak malého prostoru.

 

Plány sem, plány tam!

Kdykoli jdu kolem papírnictví nebo výtvarných potřeb, nedokážu odolat a vpadnu tam s dychtivostí hladového psa, který cítí párky. Odmala jsem doma syslila všemožné deníčky, bločky, dopisní papíry
i samolepky. A né, že bych je zrovna využívala. Spíše naopak. Vždy mi bylo líto do nich začít psát, takže jsem je jen strkala do šuplíku. Nějakou dobu jsem myslela, že už jsem z toho vyrostla. Ale.