Pod ledem?

Erika Fosterová se vrací do služby s komplikovaným případem. Po profesním selhání, které zasáhlo nejen její pracovní ale i osobní život, se vrací na scénu s případem, který zahýbá všemi kruhy. Dcera bohatého a vlivného muže je nalezena mrtvá, a Erika má ukázat, že její pověst i přes selhání nelhala. Podaří se jí najít vraha a rozplést komplikované vztahy zbohatlické rodiny?

 

DSC_2644

Přichází královna ohně, padněme na kolena.

Je to už nějakou dobu, co jsem dočetla poslední díl krkavčí trilogie. Díky zkouškovému, a snaze načíst dvacet knih ke zkoušce během deseti dní, jsem měla čas se na knihu podívat s odstupem. Prvotní pocity trochu ochladly, a já tak mohu knihu alespoň trochu zhodnotit. Nenazvala bych to však recenzí, na to se necítím dostatečně kompetentní. A i když jsme se ve škole učili psát odborné 

recenze, musím na rovinu říct, že mě rozebírání jazykových prostředků a systematizace díla moc
neláká. Berte to zkrátka jako mé dojmy.

Zaklínač v bublině

Jsem předvídatelná, stačí na něco nalepit nálepku Zaklínač, a já si to bez většího rozmýšlení koupím. Je to stará láska, která nerezaví. A jako každá první láska nám zůstává pod kůží, a má jedinečné místo v našich vzpomínkách. Vždy bude něčím vyjímečná, a věčná. Ale co když se stará láska změní k nepoznání?

Komiksový Zaklínač je určitě projekt, který má potenciál. Z mého pohledu však bohužel nenaplněný a v mnoha ohledech dosti plochý. Ačkoliv jsem se snažila přistupovat k těmto kouskům s nadšením, po určité chvíli jsem se nemohla zbavit pocitu, že je to jen další způsob na tahání peněz. 
Co se týče zpracování, nemohu hovořit za ostatní. Každý máme jiný vkus, a ten se odrazí v názoru na komiksovou kresbu. Já si na ni musela nějakou dobu zvykat, jelikož mi přišla příliš ostrá a Zaklínače jsem v ní nepoznávala tak, jak bych chtěla. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že tohle není Geralt. Po chvíli jsem se však naučila to odsunout do pozadí, a ponořit se do příběhu. 
Když porovnám oba díly, musím říct, že lepší hodnocení má první z nich – Skleněný dům. Mně osobně však byl mnohem bližší díl druhý – Liščí děti. Věřím však, že valná část mého hodnocení není objektivní, jelikož jsem před přečtením komiksů měla už přelouskanou Bouřkovou sezonu. A právě proto mi Liščí děti byly bližší, příběh jsem poznávala, a věřím, že jsem si do něj promítla více, než kolik v komiksu bylo. A také jsem díky tomu dokázala přehlédnout určité nesrovnalosti, a případnou plochost vyprávění. Pokud jsme v dětství mnohokrát slyšeli pohádku o Červené Karkulce, nepotřebujeme už detailní vyprávění, abychom si celý příběh dokázali živě představit. Hodnotila bych stejně, kdybych knihu přečtenou neměla, a musela si vystačit pouze s příběhem v komiksu? Nejspíše ne. 
Co tedy musím Skleněnému domu nechat, je originálnost příběhu. Nemohla jsem se chytat příběhů, které už z Geraltova světa znám, a musím tedy uznat, že zde mi příběh přišel dostačující. Díky menšímu množství postav jsem se také lépe orientovala, a jejich vykreslení mi přišlo mnohem lepší, než v případě druhého dílu, kde se nedozvídáme mnoho, a v postavách se ztrácíme. Když se na obě knihy podívám s odstupem, musím uznat, že Skleněný dům je z literárního hlediska hodnotnější, než pouhá adaptace v podobě Liščích dětí. A co hůře, i v případě kresby mi přijde první díl propracovanější a vizuálně lepší. Jak kdyby si tvůrci po prvním díle řekli, že už se nebudou tolik namáhat, a tak příběh převzali a kresbu ošulili. A je to škoda. 
Pro mě jako milovníka Gwynbleiddova světa se jedná o kousky, které hezky doplňují moji zaklínačskou poličku. Zároveň jsou pro mě jako milovníka i zklamáním, protože zkrátka nenaplnily má očekávání. Je těžké držet v ruce „knihu“ a dokola si opakovat „Není to Sapkowski, není to Sapkowski…“ aby se člověk vyhnul jakémukoliv srovnávání. Já se mu bohužel nevyhla. 

Přečteno: Smrt a jiné vrcholy mého života

Dobrá obálka dokáže knihu v mžiku prodat. Je to to první, co z knihy vidíme, a pokud nás dostatečně zaujme, pak má kniha, knihkupec i nakladatel vyhráno. Když je dost nápaditá, vtipná, veselá či originální, neodoláme, a knihu vytáhneme z regálu. I mně se stává, že si dokážu knihu koupit jen kvůli pěknému přebalu. Naposledy se tak stalo právě u knihy Smrt a jiné vrcholy mého života. Byl to vlastně můj partner, kdo mě k ní nasměroval, a já si ji zkrátka zamilovala. Ale byla jsem rozumná, a knihu nekoupila. Koupila jsem ji o dvacet minut později hned v dalším knihkupectví, které jsme míjeli. I takové umí kouzlo obálky být.

 

Martin je jen malý kluk, když se poprvé setká se smrtí. Tato podivná osůbka se zničehonic zjeví u postele jeho babičky, a má až nemístnou radost, že ji někdo vidí. Jejich přátelství je tak předem předurčeno. Stejně jako Martinův osud. Smrt se zjevuje zcela nečekaně, povětšinou v těch nejméně vhodných situacích, a Martin zjišťuje, že není snadné žít svůj život, když je mu Smrt neustále v patách. Ale dá se Smrti vůbec vzdorovat?

 

Hořkosladká komedie o netradičním přátelství mě zaujala svou originální myšlenkou, ze které se dalo vykřesat hodně. Říkám dalo, protože i když jsem se u knihy výborně bavila, stejně mám pocit, že měla ještě určité rezervy, a její potenciál nebyl využit naplno. Vtipné momenty střídají ty smutné, a jak už to tak bývá, se smrtí si není radno zahrávat. Některé dialogy mi připadaly trochu primitivní a zbytečně jednoduché, což nepřidávalo hlavní postavě na sympatiích. Na druhou stranu jsem od této knihy ani neočekávala hlubokomyslné filosofické závěry, jako spíše příjemnou relaxační četbu.
V tomto bodě musím uznat, že kniha splnila svůj cíl. Její čtení mě bavilo, rychle utíkalo a i když jsem se většinu času neotřásala výbuchy smíchu, úsměv mi na tváři vykouzlit dovedla. Je psána poměrně jednoduše, takže jsem nenarazila na žádná úskalí spojená s výstavbou děje nebo složitými peripetiemi. Místy je děj trochu předvídatelný, ale nemyslím si, že by to knize nějak výrazně uškodilo.
Z mého osobního pohledu mohla Smrt dostat trochu více prostoru. I když se zdá, že se objevuje poměrně často, nic moc o ní nevíme. Zato o Martinovi se dozvídáme mnohé, a čím víc jsem o něm věděla, tím méně mi byl sympatický. Některé jeho činy mě vytáčely, což byl pravděpodobně jejich cíl.
Kdybych měla knihu jednoduše shrnout, ocenila bych její originální námět, místy vtipné pasáže, sympatickou Smrt a perfektní obálku, která v tomto případě zkrátka prodává. Jako oddechovka plní svůj účel,a s tímto ji mohu vřele doporučit dál.

 

 

PŘEČTENO: ADULTHOOD IS A MYTH

Když jsem nervózní, napjatá nebo ve stresu (což je prakticky pořád), sahám po knihách, které mě nějak dokážou utvrdit v tom, že v tom nejsem sama. Že jsou lidé, kteří jsou na tom podobně, trpí podobnými problémy, neduhy a fóbiemi, a díky tomu se cítím lépe. Ne snad proto, že bych to těm lidem přála, ale proto, že je příjemné nebýt na to sám. A jednou z těchto knih je soubor krátkých stripů Adulthood is a myth ze známé a populární kolekce Sarah’s Scribbles.

K této knize jsem se dostala poté, co jsem objevila facebookovou stránku Sarah’s Scribbles, kde autorka postupně zveřejňuje jednotlivé stripy. Sama už nevím, jak jsem k ní přišla, ale pravděpodobně mi ji poslal jeden z mých mála přátel, který tušil, že se v tom absolutně poznám. A já jsem tomuto člověku neskutečně vděčná, protože je jen málo věcí, které by mi takto zvedly náladu.

Jednotlivé krátké příběhy ve formě jednoduchého komiksu vycházejí z autorčiných zkušeností a zážitků, ve kterých se dozajista pozná spousta žen a mladých dívek, které tak nějak nezapadají do běžné představy světa. Hlavní hrdinka se potýká nejen se spoustou běžných ženských problémů, které nám dělají vrásky na čele a občas nás dohánějí k šílenství, ale do svých příběhů promítá i svůj pohled na svět a okolí.

Osobně mám nejraději její stripy, které se týkají sociálních interakcí a komunikace s ostatními lidmi. Její „nenávist“ k ostatním lidem, veřejnému vystupování, rannímu vstávání a naopak láska ke knihám, pohodlnému oblečení a samotě je něco, co mi pomáhá přežít náročné dny a stresová období. A co víc, mám pocit, že i ty nejmenší drobnosti odpovídají mému životu – zmiňme třeba onu lásku k deníkům všeho druhu (a neschopnost do nich napsat více jak tři stránky), neschopnost efektivní organizace, úklidu nebo včasného plnění úkolů. Je to zkrátka kniha, která v mnoha ohledech popisuje všemožné aspekty mého života v krátkých, ale naprosto trefných situacích, které dokáží vypovědět více, než sáhodlouhý román.

A právě ona trefnost a jednoduchost s jakou se autorka chytá těch nejběžnějších situací, nad kterými by se mnozí ani nepozastavili, dělá pro mě knihu tak zajímavou a poutavou. Na nic si nehraje, a ukazuje věci takové jaké jsou, ať už jsou společensky přijatelné, či nikoliv.

Pokud o Sarah’s Scribbles slyšíte poprvé, pak využijte té úžasné šance, že většinu stripů si můžete přečíst zadarmo na facebooku, a předem posoudit, zda vám tento klenot stojí za pořízení, či nikoliv. Já neváhala, a objednala si ji z Bookdepository hned, jak byla dostupná.

PŘEČTENO: HEART AND BRAIN

Pokud jste milovníky komiksových stripů všeho druhu, pak vám pravděpodobně neunikl počin od Awkward Yetti. A pokud přeci jen unikl vaší pozornosti, pak vězte, že je nejvyšší čas to napravit. Rozpory mezi rozumem a srdcem známe přece každý.

Komiks, ve kterém se najde snad každý, vychází z našich niterných tužeb a nejbizarnější nápadů, které se snažíme rozumem krotit na tu nejúnosnější míru. Ale kdo by občas nechtěl poslechnout hlas svého srdce, a udělat úplnou blbost?

V této malé barevné knížce se setkáme se situacemi, které v běžném životě zažíváme dnes a denně. Ať už se jedná o ty nejmenší radosti, tak i těžkosti dospělého života. Vše je však podáno s humorem sobě vlastním, díky kterému člověka bolí bránice ještě dlouho po přečtení. Tato kniha  spadá do kategorie počinů, po kterých sáhnu pokaždé, když mám špatnou náladu a chci se odreagovat. Tuto funkci plní na jedničku. 
Ačkoliv jsem se vždy považovala za silně racionálního člověka, co se rozhoduje hlavně pomocí rozumu, díky tomuto komiksu jsem zjistila, že dost často u mě převládne onen hlas srdce, který mě nutí dělat bláznivé věci. A stejně jako Srdce, i já jsme milovníkem fantasy a všech těch veselých maličkostí, které dělají den lepším. A co mi dělá den lepším? Knihy jako je tato!
O této knize toho nelze mnoho říct, jelikož se zkrátka musí vidět. Naštěstí lze mnoho z těchto komiksů najít online, a to právě zde. Pokud vám dělá angličtina problém, dají se stripy najít i přeložené na facebooku. Osobně bych však více doporučila právě originální verzi, která dle mého vyzní mnohem lépe, a angličtina je zde opravdu jednoduchá. Pokud si však tento komiks zamilujete jako já, budete jej chtít mít ve své knihovničce. Nejsem si jistá, zda je dostupný někde v ČR, ale já jej bez problému objednávala z Book depository, kde mají poštovné zdarma. Doručení trvalo asi tři týdny.

Znáte tento povedený komiksový počin?