DSCF1907

Závojnatka mezi piraňami. Jak jsem se dostala ke copywritingu a našla „práci snů“?

Dobře uč. Pak můžeš být svým pánem. Pánem svého času. Říkali rodiče. Nikdo ovšem neřekl, že být pánem svého času znamená pracovat 12 a více hodin denně. Denně! Pracovat sám na sebe, být podnikatel, živnostník, zkrátka si hrabat na svém písečku. Každý měl nějaké romantické představy o tom, jak super je být na volné noze. Pravda je taková, že hlavně v začátcích jde o boj s pochybnostmi, nervové vytížení, minimum času a  především o hromadu stresu. Být živnostníkem možná znamená ovládat svůj čas a práci, ale také to znamená tvrdé pády, bezradnost a snahu nepotopit se hned ze startu jak děravý necky.

it's the mostwonderful timeof the year

Haló? Dobrý den, tady fobie z telefonování

Telefon zvoní. Polévá mě horko. Zběžně mrknu na displej, bliká tam „Mamka“. Dlouhý úlevný výdech, přijímám hovor a zahajuji několikaminutový rozhovor. Situace číslo dvě. Zvoní telefon a mě polévá horko. Mrknu na displej, kde září jméno mého zaměstnavatele či klienta, chcete-li. Horko nepolevuje, tep se nebezpečně zvyšuje, píchá mě u srdce a dělá se mi mdlo. Chvíli bojuji s myšlenkou, že budu statečná.  Pak zmáčknu červené tlačítko. Mé zbabělé já opět zvítězilo. Píšu omluvnou SMS ve stylu „Zrovna nemohu hovořit“ nebo „Jsem na přednášce a nemohu vzít telefon“. Přestože sedím doma v obýváku a klepu se jak ratlík v lednu. Je vám to povědomé? Pro vaše dobro doufám, že nikoliv.

DSC_3592

Jsem městská krysa!

Jako dítě jsem si romanticky představovala svou budoucnost v rodinném domku někde na předměstí či na vesnici. Velký dům s rozlehlou zahradou poblíž lesa, kde budou moje děti vesele dovádět společně s mým psem, koněm, oslem, ovcí a krávou. Počet zvířat už jsem v myšlenkách zredukovala před lety, myšlenku na dům na periferii jsem zaplašila až nedávno. Jsem totiž městská krysa, která si život na vesnici neumí představit. 

IMG_20170608_192710

S odřenýma ušima!

Půlnoc dávno minula, blíží se čtvrtá ranní. Než si půjdu lehnout, zbývá mi ještě 6 otázek. O čem bylo předchozích dvacet, nemám nejmenší tušení. V hlavě mi zůstaly akorát základní okolnosti a sem tam nějaká ne zcela použitelná poznámka. Zkoušku z historie poválečného Československa bych pravděpodobně udělala hravě. Zkoušku z poválečné literatury? Ničevó! Je to paradox, když knihomol ze srdce nenávidí literaturu, že?

 

wp_20140208_009

Zpověď budoucího alkoholika.

Usrkávám druhou sklenku vinného střiku s hlavou skloněnou nad morfologií. Spíš pro ten pocit, že na to úplně nekašlu, než že bych se ještě nějak učila. Zkouška mě čeká za zhruba dva dny a moje myšlenky se ubírají úplně jiným směrem. Po dokončení studia ze mě pravděpodobně nebude akademický přeborník na psaní velkých a malých písmen, dokonce ani mistr světa v plavání pod ledem. Dost možná ze mě bude alkoholik. Ale spokojený alkoholik.

books-2158773_1920

Hledat objektivitu za zavřenými dveřmi.

S testy, ať už závěrečnými nebo průběžnými, jsem si nikdy nelámala hlavu. Brala jsem to, jak to leží a beží. Vždy jsem se připravovala, a když to náhodou nevyšlo, připravila jsem se příště lépe. Jakmile ale došlo na ústní, stal se ze mě panický uzlíček nervů, který koktal páté přes deváté, a to, co uměl, neuměl prodat ani za pětník. Ač byla příprava sebelepší, stačil jeden upřený pohled zkoušejícího, a já zapomněla i vlastní jméno. Ráda bych řekla, že od těch dob se mnoho změnilo. Nezměnilo.