Archiv rubriky: Všehochuť

Půlnoc dávno minula, blíží se čtvrtá ranní. Než si půjdu lehnout, zbývá mi ještě 6 otázek. O čem bylo předchozích dvacet, nemám nejmenší tušení. V hlavě mi zůstaly akorát základní okolnosti a sem tam nějaká ne zcela použitelná poznámka. Zkoušku z historie poválečného Československa bych pravděpodobně udělala hravě. Zkoušku z poválečné literatury? Ničevó! Je to paradox, když knihomol ze srdce nenávidí literaturu, že?

 

Usrkávám druhou sklenku vinného střiku s hlavou skloněnou nad morfologií. Spíš pro ten pocit, že na to úplně nekašlu, než že bych se ještě nějak učila. Zkouška mě čeká za zhruba dva dny a moje myšlenky se ubírají úplně jiným směrem. Po dokončení studia ze mě pravděpodobně nebude akademický přeborník na psaní velkých a malých písmen, dokonce ani mistr světa v plavání pod ledem. Dost možná ze mě bude alkoholik. Ale spokojený alkoholik.

S testy, ať už závěrečnými nebo průběžnými, jsem si nikdy nelámala hlavu. Brala jsem to, jak to leží a beží. Vždy jsem se připravovala, a když to náhodou nevyšlo, připravila jsem se příště lépe. Jakmile ale došlo na ústní, stal se ze mě panický uzlíček nervů, který koktal páté přes deváté, a to, co uměl, neuměl prodat ani za pětník. Ač byla příprava sebelepší, stačil jeden upřený pohled zkoušejícího, a já zapomněla i vlastní jméno. Ráda bych řekla, že od těch dob se mnoho změnilo. Nezměnilo.

Každý máme nějaké svoje podivnosti, rituály a zvyky, nad kterými ostatní kroutí hlavou. Ať už se jedná o úplné banality, které kdo sotva postřehne, až po velké závislosti a nutkání, od kterých si zkrátka nemůžeme pomoci, a kterých se nedokážeme vzdát. A proč se jich také vzdávat, vždyť ta rozmanitost lidských povah a chování je naprosto fascinující. Jakými podivnostmi disponuje má osoba? No, pojďte se na to podívat.