Archiv rubriky: Všehochuť

Na katedře Politologie a Evropských studií na Univerzitě Palackého nastoupil zajímavý trend. Vzhledem k tomu, že dle vyučujících studenti často tráví přednášky na sociálních sítích, bylo rozhodnuto, že nástupem letního semestru dojde k zákazu používání elektronických zařízení během vyučování. Pomineme-li skutečnost, že student vysoké školy je dospělý člověk, zodpovědný za své vzdělávání a vlastní život, a má s ním tak být jednáno, patří podobná opatření spíše na školy základní. Vedení katedry se rozhodlo plošně trestat i ty, kteří jsou zvyklí vést si poznámky elektronicky a na sociálních sítích čas netráví. Ukázková presumpce viny.  Třeba když pěkně poprosí, dostanou výjimku.

 

Na světě existují dva typy lidí… a následuje informace o tom, z které strany jí kdo banán, nebo podobná hovadina (Mimochodem, tušili jste, že o tom existuje celá stránka? No vážně – koukejte). Svůj článek teď začnu stejně. Existují dva typy lidí – takoví, které přítomnost ostatních nabíjí pozitivní energií, a takoví, které to vysává. A také spousta jiných typů, jako ti, kteří se cítí ve společnosti komfortně jen občas, nebo takoví, kteří občas vyhledávají ticho. Systematizaci s radostí přenechám někomu jinému. Pravdou je, že pro většinu z nás začíná nový semestr, a na rozdíl od ostatních se na něj nijak netěším. 

Začal únor, měsíc, kdy se uzavírají přihlášky na většinu vysokých škol. Někteří lidé už odmalička vědí, co chtějí v životě dělat a cílevědomě si za tím jdou. Jiní naopak stále tápou s nejasnou vidinou vlastní budoucnosti. Oborů na výběr je velké množství a není právě jednoduché se v nich vyznat. Přesto se jedná o jedno z nejdůležitějších rozhodnutí pro vlastní budoucnost. Vzhledem k tomu, že „správnou“ volbu jsem trefila defakto až na potřetí, jsem se rozhodla sepsat pár tipů, podle čeho se rozhodovat. Třeba vám to trochu pomůže.

S tím tisícem to trochu přeháním, ale je naprostou pravdou, že kdyby se mi naskytla volba, asi bych nikdy nenastoupila do denního vysokoškolského studia. Vyjadřovat se dnes budu hlavně k jednomu tématu. A to s jistým nadhledem, trochou ironie a špetkou sarkasmu. Přeci jen, ani škola nejde brát tak vážně, no ne? 

Na dálkovém studium bych s radostí nastoupila nejen kvůli roztříštěnému rozvrhu, časové neúspornosti  a zbytečnosti několika hodin, jejichž výuku stejně musím dohánět doma, ať už se účastním, či nikoliv. Smutnou pravdou je, že zkrátka nerada jednám s titulovanými lidmi. Až na pár výjimek totiž vyžadují speciální zacházení, které se mi nejen příčí, ale připadá mi i zbytečné.