Archiv rubriky: Studium

Začal únor, měsíc, kdy se uzavírají přihlášky na většinu vysokých škol. Někteří lidé už odmalička vědí, co chtějí v životě dělat a cílevědomě si za tím jdou. Jiní naopak stále tápou s nejasnou vidinou vlastní budoucnosti. Oborů na výběr je velké množství a není právě jednoduché se v nich vyznat. Přesto se jedná o jedno z nejdůležitějších rozhodnutí pro vlastní budoucnost. Vzhledem k tomu, že „správnou“ volbu jsem trefila defakto až na potřetí, jsem se rozhodla sepsat pár tipů, podle čeho se rozhodovat. Třeba vám to trochu pomůže.

S tím tisícem to trochu přeháním, ale je naprostou pravdou, že kdyby se mi naskytla volba, asi bych nikdy nenastoupila do denního vysokoškolského studia. Vyjadřovat se dnes budu hlavně k jednomu tématu. A to s jistým nadhledem, trochou ironie a špetkou sarkasmu. Přeci jen, ani škola nejde brát tak vážně, no ne? 

Na dálkovém studium bych s radostí nastoupila nejen kvůli roztříštěnému rozvrhu, časové neúspornosti  a zbytečnosti několika hodin, jejichž výuku stejně musím dohánět doma, ať už se účastním, či nikoliv. Smutnou pravdou je, že zkrátka nerada jednám s titulovanými lidmi. Až na pár výjimek totiž vyžadují speciální zacházení, které se mi nejen příčí, ale připadá mi i zbytečné. 

 

Možná se shodneme, a možná taky ne, že kvalitní vzdělávání stojí hlavně na kvalitních pedagozích. A možná se shodneme v tom, že v českém systému je takových pedagogů nedostatek. Čím to, že máme kvanta vysokoškolsky vzdělaných lidí, a přitom tak málo těch, kteří by mohli vzdělávat další generace? Skvělý pedagog dokáže pro svůj předmět nadchnout, nebo minimálně zaujmout, prakticky každého. Neschopný pedagog naproti tomu dokáže zkazit i to, co jsme dříve měli rádi.

Vsadím se, že ten pocit znáte také. Někdo vám něco vysvětluje, vy posloucháte a v hlavě slyšíte šumění, nebo ještě lépe – vůbec nic. Ačkoliv burcujete mozkové buňky k nějaké aktivitě, nemáte nejmenší tušení, o čem ten člověk vlastně mluví. O to horší je to pocit, když víte, že toho brzy budete šeredně litovat. Klasická situace, se kterou se setkáte nejčastěji na vysoké škole. Dříve nebo později přijde hodina, ze které půjdete s pocitem naprosto ztraceného času.