Chtěla jsem být vším, snad jednou budu někým

Od popeláře k psaní

Chtěla jsem být popelářem a vozit se na stupátku. Bylo mi pět a mé ambice nebyly vysoké. Snů jsem měla plno, ale jen psaní mi vydrželo od základní školy až do teď.

Poslední tečka za sny

Brzy jsem pochopila, že několikrát rozepsaná fantasy sága mě nevystřelí ke hvězdám. Živit se psaním je řehole. Romantické představy o popíjení kávy, pravidelných návštěvách múzy a nápadech přicházejících odnikud mě nadobro opustily. Touha psát, vzdělávat se a hledat nové příležitosti mi zůstala.

Nic mi není zcela cizí

Probila jsem se studiem češtiny, přečetla kvanta odborných i neodborných knih. Navštívila jsem kurzy . A pořád píšu. Píšu vlastní blog pro radost, píšu firemní blog z oblasti sanitární techniky a instalatérství, s ohromnou radostí píšu popisky pro eshopy. Dávám obyčejným věcem příběh, jaký si zaslouží.

Píšu o všem. To jsem celá já

Tady ovšem nepracuji. Tady se bavím. A bavit chci i vás všechny. Sdílím své nářky o studiu, plky o životě, fotografie i knižní „recenze“. Za svou silnou stránku považuji fejetony. Jsem impulzivní chaotik. Když něco chci, musím to mít hned. Nejede přes to vlak. Činím spoustu impulzivních rozhodnutí, kterých později lituji. Ale to jsem celá já. Vrhám se po hlavě do všech činností, vidím se na vrcholu. Pak padám na dno a vzdávám se. I to jsem já. Chtěla jsem být popelářem, fotbalistkou, veterinářkou, ilustrátorkou, grafičkou, výrobkyní šperků, fotografkou a mnohým dalším. Třeba si o tom někdy povíme.