Eskejp. Důkaz, že i český bloger může vydat literární dílo

Začal psát blog. Poté vydal knihu. Nebyl první ani poslední. Ale byl první, který mě ze srdce rozesmál. Řeč je o Jiřím Charvátovi, který svůj blog vydal pod názvem Eskejp: Na útěku z kanceláře. Po období, kdy jsem byla přesvědčena, že kdejaký bloger vydává knihu, valné či nevalné kvality, tak jsem konečně objevila dílo, které považuji za literárně zajímavé. Nebýt školy, nikdy bych na něj nenarazila. A byla by to zatracená škoda!

Inzerát: Kancelářská krysa hledá smysl života

Celý Eskejp je Michal. Jeho život, jeho názory, jeho životní kotrmelce. Původně řadový zaměstnanec reklamky, který se rozhodl obrátit svůj život o 180 °. Je mu třicet, nechala ho holka a jeho práce je kolotoč stereotypu bez hlubšího smyslu. Svůj život tráví v kanclu s podivnými jedinci, kteří se sotva dají považovat za přátele. Michal vlastně neví co chce, jen ví, že to chce, co nejdříve. Ideálně bez nutnosti něco obětovat nebo snad… nést odpovědnost! Neschopností najít své místo v životě je však Michal sympatický. Alespoň mě, protože mám chuť ho kolegiálně poplácat po rameni. Ani mi nemusí být třicet. Stačí jen být podobně v prdeli. A tam jsme občas všichni.

Petriho miska podivínů

Kancl je hlavním dějištěm zvratů a obratů. Obsahuje přehlídku divnopovah a lidských neexistencí. Despotický šéf terorizuje své otroctvo nesplnitelnými nároky a šílenými nápady, psychicky labilní sekretářka se v mezidobí hystericky hroutí, grafik místo práce kouká na Game of thrones a sází se, kolik produktů Apple si dokáže pověsit na jeden dred. Motivační trenér trpí maniodepresivní psychózou, takže chodí jako tělo bez duše, zatímco druhý den hopsá jako ratlík na kokainu. Místní úchyla a pan dokonalý jsou jen třešničkou na dortu. A terapeutická zlatá rybka. Pamatujte na ni, je to důležitý člen společenstva! Být to recept, začínal by takto: Vezměte ty nejdivnější osoby, které najdete. Trochu jejich podivnosti znásobte. No, možná ještě krapet víc. Nacpěte je do hrnce, přiveďte k varu a vyčkejte exploze. Recept na Eskejp jak vyšitý. Jen ty exploze jsou spíše takové veselé ohňostroje, mnohdy tragikomické. Nebo spíše tragiKOMICKÉ.

Humor černý, mnohdy černější

Černý humor, nadsázka a sarkasmus. Jiří Charvát se nepochybně inspiroval vlastním životem. Jasně, mnohé si dosti přibarvil a udělal onu pomyslnou tečku tam, kde v reálu chyběla. Právě proto se liší od ostatních blogových deníčků, které jejich autoři vydali knižně. Nepopisuje suše realitu svého života, která by zajímala leda skalní fanoušky. Na základě reality vytvořil literární dílo, u kterého v pravidelných intervalech brečím smíchy a prožívám AHA momenty. Absurdita některých situací člověka zlomí v pase. S jazykem zachází tak obratně, že je s podivem, že jsem na něj narazila jen úplnou náhodou. Když ho srovnám se všemi těmi echt slavnými blogery, měl by jim svou kolečkovou židlí jezdit po hřbetě.

 


Požární ochranu odmítá PowerPoe školit úplně, protože beztak všichni shoříme v pekle.

Asi si říkáte: Jak mohl tenhle člověk získat tuhle práci?

PowerPoe trpí maniodepresivní psychózou.

Při přijímacím řízení byl zrovna v mánii. Připravil si školení BOZP jako veršovaný komiks, pokreslil čtyři flipcharty, použil stroboskop a stínové divadlo a sám sebe simultánně tlumočil do němčiny.

Teď už je půl roku v depresi, takže nedokáže ani otevřít fixu.

„Cévy se ucpávají. Infarkt myokardu je nevyhnutelný.“

Dnes máme seminář o zdravém sezení.


 

Chemie, která konečně funguje

Eskejp dost možná není kniha pro každého. Místy je brutálně upřímná, místy až příliš cynická a místy… no geniální. Má to prostě v sobě. A na můj vkus se o ní dostatečně neví. Rozhodně si nezaslouží zapadnout mezi ostatní blogískové pseudoliterární pokusy. Kniha, která mě rozesměje k slzám, dá mi něco do života a nutí mě třikrát prolistovat obsah na konci, protože zkrátka nechci věřit, že to skončilo jak blesk z čistého nebe, si sakra zaslouží být čtená. A pokud mi nevěříte, tak omrkněte blog Jirky Charváta, věřím, že ukázky vás do knihkupectví doženou.  Já jdu čekat na druhý díl!

4 komentáře

  1. O knize jsem ještě neslyšela, hezká recenze, ale kniha asi není to pravé pro mě. I když jsem ráda, že vzniklo něco kvalitnějšího, než je průměrná blogerská/youtuberská knižní tvorba. 😀

    • Mafalda
      4.2.2018
      Reply

      Myslím, že žádná kniha není úplně pro každého. Tady je ovšem obrovská výhoda v tom, že některé kapitoly si člověk může přečíst přímo na blogu, a tak se včas rozhodnout, zda do knihy investuje, či nikoliv. Osobně jsem ráda, že jsem tak učinila 🙂
      Ten rozdíl oproti jiným „blogoknihám“ je podle mě znatelný. Četla jsem i Literou oceněné Kafe a cigárko, nepřišlo mi ovšem na tak vysoké literární úrovni jako Eskejp. I na něj chystám recenzi 🙂

  2. 4.2.2018
    Reply

    Dlouho jsem nečetla tak skvělou knižní recenzi! Po všech těch na styl „Knížka se mi nelíbila, protože je psaná tak jakože nespisovně“ nestačím zírat. A smekám! 🙂
    Eskejp jsem četla nedávno a měla jsem trochu smíšené pocity. Na jednu stranu mě pobavil a místy donutil přemýšlet nad tím, že i já prodávám svůj čas a asi ho budu prodávat až do smrti, na druhou stranu jsem se s ním nedokázala úplně ztotožnit, i když sama pracuju v „reklamce“. Nadsázka pro mě byla tak silná, až přestala fungovat.

    • Mafalda
      4.2.2018
      Reply

      Díky za krásná slova! Vzhledem k tomu, jak dlouho jsem knižní recenze nepsala, tak je to pro mě opravdu velká pochvala a důkaz, že jdu správnou cestou! 🙂
      Těší mě, že jsi knihu četla, myslím, že o ní není moc slyšet. Chápu, že ten styl nemusí sedět každému, takže i rozporuplné pocity jsou zcela na místě. U mě nakonec převážily pozitivní emoce a překvapivě mi ani vyhrocená nadsázka nevadila, výhrady bych spíš viděla v přehnaném product placementu, ale i ten může být naprosto záměrný (což si ostatně i myslím).
      Díky za komentář! 🙂 Snad se sem ještě někdy vrátíš 🙂

Chci se vyjádřit. A to hned!