Jak nesportovec ke koloběhu přišel… a málem z toho pošel.

Jak nesportovec ke koloběhu přišel… a málem z toho pošel.

Rubrika: Fejetony | 4

Pocit na zvracení je snad konečně pryč, a tak se s Vámi mohu podělit o své koloběžné začátky (a konce?). Bylo nebylo, rodinný příslušník se rozhodl, že ideálním prostředkem na zimní dopravu do práce je koloběžka. Na Štědrý den jsme ji tedy pořídili, a v květnu konečně sestavili. Nadšení nehynoucí bylo projeveno na všech stranách, stroj je to krásný. Ale…

 

Krásné slunečné ráno si už od počátku říkalo o vyjížďku. A protože část studijních povinností byla splněna, nic mi nebránilo v odrazu vpřed. Vyvedla jsem nový stroj před dům a plna nadšení jsem se poprvé od vyzkoušení odrazila. Uiiiii. Jen to tolik nesvištělo, jak by jeden čekal. Ale co, jako nesportovec jsem vše přikládala svojí neschopnosti a absolutní netrénovanosti. Pravděpodobně by mě složila i chůze do kopce, nač vinit chudáka koloběžku.

 

Po pár desítkách metrech mi pomalu docházel dech. Opřená o řidítka jsem se snažila nevyplivnout plíce na vozovku. Ale já to nevzdám, křičela má hrdost! Ani lemra jako já se přece nesloží po pár metrech. A co když mě někdo viděl odcházet? Bych přece vypadala jako blbec, kdybych se po pěti minutách vrátila uřícená, jak kdybych právě úspěšně dokončila Vueltu. Nohu na stupátko a odraz! Po pár metrech a několika nestabilních přehození nohou, kdy jsem málem skončila rypákem na zemi, jsem začala mít pocit, že to přeci jen půjde.

 

Pocit mě opustil velmi brzo. Kolenem jsem se třískla o rám a pocit, že se sunu jako hlemýžď mě nadále neopouštěl. Po překonání magické hranice 500 m, jsem si dala první přestávku. Na jeden zátah jsem vypila tři čtvrtě litru vody jako velbloud, co po měsíci bloudění narazil na oázu. Na kolem jedoucí cyklisty a plížící se chodce jsem házela pohledy, jako bych právě překonala vzdálenost Praha – Olomouc. Myslím, že by mi to bez problému věřili. Po několika minutách, dvaceti zprávách uvědomujících mého partnera o mé blízké smrti a zanechání instrukcí, kde najde mé tělo, jsem posbírala zbytky své hrdosti, abych se líným tempem dostala aspoň do bodu, kde běžně bývám pěšky dvakrát rychleji.

 

Můj původní plán o překonání 100 jarních kilometrů vzal rychle za své. K obrácení koloběžky směrem k domovu mě nepřesvědčila jen má neschopnost učinit více jak dva odrazy, ale také stále silnější pocit na zvracení. Zařekla jsem se, že domů dojedu, stůj, co stůj. Omyl. Potupně jsem ďábelský stroj tlačila  a občas předstírala, že koukám do mobilu, abych nevypadala jako úplný břídil, který nedokáže ujet ani pár metrů. Co je na tom do háje tak těžkýho? A proč se na fotkách všichni usmívají, když já si připadám, že vypustím duši?

 

Už jen pár metrů! Snad nepůjde okolo nikdo známej a nebude se ptát, proč tu koloběžku tlačím, místo abych s úsměvem uháněla rychlostí větru. Všechny buňky mého těla obviňujícím tónem křičí „Co jsi nám to udělala?!“. Doma padám na gauč a pocit, jak kdybych uběhla maraton (Já, která jsem v životě neuběhla ani blbej kilák na hodině tělocviku) mě přesvědčuje o blížící se smrti. Partner mě nachází k smrti vyčerpanou, zpocenou a sípající. Jen těžko mi uvěří, že jsem se dostala jen 1500 metrů od domu.

 

Možná vás to překvapí, ale nezemřela jsem. Dokonce jsem ani nezanevřela na koloběžný pohyb vpřed. A tak se můžete těšit na další podobně laděný příspěvek. Jen pozitivnější, jelikož jsem si pořídila koloběžku lehčí, rychlejší a obratnější. Zkrátka miláčka.

 

Co vy a plynulý pohyb vpřed? Upřednostňujete chůzi? Kolo? Koloběžku? Brusle? A jaké byly vaše začátky?

 

4 Responses

  1. Tak to mě doopravdy povavilo.
    Aspoň všichni uvidí, že koloběžka není taková sranda, jak se zdá.
    Držím palce, aby to šlo příště lépe. 🙂

    • Teď už půjde 🙂 Koupila jsem si Yedoo Dragstr a ten jeden parádně. Je to sakra rozdíl 🙂

  2. Taky jsem při první cestě do práce trpěla jak pes. 😀 Ke své smůle jsem se ale potřebovala dostat do práce, to jest 9 kilometrů daleko a pak zpátky. Kdovíproč jsem si myslela, že to půjde samo… No, nešlo, a kdyby tenkrát ta koloběžka už nebyla moje, už bych na ni v životě nestoupla. 😀
    Ta na obrázku je tvoje? Vypadá pěkně! Trochu se mi zdá, že má dost vysoký nášlap, ale možná to dělá ta fotka (nebo oči, hehe). Já mám menší, 16 a 12 palců, o to strašlivější byla první cesta. Ale teď mám půjčenou lepší s koly 26 a 20, to jede úplně samo! Děsím se dne, kdy ji vrátím a přesedlám zpátky na svoji. 😀

    • Jojo, má hodně vysoký nášlap 🙂 No už ji nemáme, koupila jsem si Yedoo Dragstr a to je úplně jiná jízda. Sice to nejde samo, ale klouže po silnici jak po másle. A vzhledem k tomu, že váží krásných 7,5 kg, tak je to fakt mazel 🙂

Napsat komentář