study-1968077_1920

Na západ a do pekla

Na katedře Politologie a Evropských studií na Univerzitě Palackého nastoupil zajímavý trend. Vzhledem k tomu, že dle vyučujících studenti často tráví přednášky na sociálních sítích, bylo rozhodnuto, že nástupem letního semestru dojde k zákazu používání elektronických zařízení během vyučování. Pomineme-li skutečnost, že student vysoké školy je dospělý člověk, zodpovědný za své vzdělávání a vlastní život, a má s ním tak být jednáno, patří podobná opatření spíše na školy základní. Vedení katedry se rozhodlo plošně trestat i ty, kteří jsou zvyklí vést si poznámky elektronicky a na sociálních sítích čas netráví. Ukázková presumpce viny.  Třeba když pěkně poprosí, dostanou výjimku.

 

Hlavním argumentem daného elaborátu je údajná nesoustředěnost studentů a snaha o zefektivnění výuky. Přestože se na univerzitách v zahraničí moderní technologie do výuky spíše zapojují, je nám v tomto sdělení předkládán opak. Jaké západní univerzity tímto následujeme, netuším. Opravdu chceme na našich vysokých školách nastolit trend zákazů a příkazů, místo abychom se snažili dopátrat jádra problému? A je vůbec přijatelné, aby vyučující určovali studentům, jakým způsobem si mají vést své poznámky a organizovat si studium?

 

Kdybychom k sobě byli upřímní, zjistili bychom, že nesoustředěnost způsobená rozptýlením jakéhokoliv druhu je spíše problémem minoritním. Pokud se jedná o kvalitní výklad, vedený kvalitním vyučujícím, dochází k oné nesoustředěnosti u studentů jen zřídka.

 

Jsou tedy hlavním problémem neodolatelné sociální sítě, nebo nedostačující výkony vyučujících, kteří si nedovedou získat pozornost jiným způsobem, než restrikcemi?

 

A pokud budou studenti místo vysedávání na sociálních sítích hrát piškvorky, zakážeme čtverečkovaný papír, nebo papír obecně? V případě, že někoho chytíme při činu, vrátíme mu inkriminované zařízení na konci školního roku?

 

Akademická půda byla vždy místem, kde se setkávali inteligentní lidé se zájmem o studovaný obor. Kde, na rozdíl od základních škol, není třeba používat donucovacích prostředků k udržení pozornosti, kde samotný výklad by měl být pro studenty přínosem. Pokud tomu tak není, a zájem studentů opadá, je třeba hledat problém i jinde, než u studentů samotných. Student je pouhou, často pasivní, polovinou celého soukolí a snažit se na něj svalit veškerou vinu za nefungující výuku, je nepřípustné.

 

Studenti vysoké školy nejsou podřízení vyučujících, a pokud nedokážeme oběma stranám vštípit vzájemnou úctu a respekt, neřítíme se k západu, ale rovnou do pekla.

 

Ne, nejedná se o kontroverzní nařízení, jak ho sám vedoucí KPES nazývá. Jedná se o nařízení, které nejenže zasahuje do studentovy osobní svobody, ale také pomíjí skutečnost, že oni studenti jsou na dané škole dobrovolně a mělo by s nimi být tak jednáno. Neexistuje jiná páka, jak studenta donutit poslouchat, než ho zaujmout. V opačném případě si vždy najde svůj způsob, jak se během vyučování zabavit. Vzít studentům prostředky, ať už k práci či rozptýlení, je cesta, jak ještě více prohloubit propast mezi vyučujícími a jejich žáky. Místo snahy o nalezení řešení, a tedy opravdového zefektivnění výuky, trestáme a zakazujeme. Zapomínáme, že ke kontrole studijních výsledků slouží zkoušky na konci semestru, kde se nejlépe ukáže, kdo dával či nedával během hodin pozor. Svou neznalostí se student potrestá sám, proč jej tedy dopředu soudit za něco, co ještě nespáchal? Proč má být zodpovědný student nucen žádat si o výjimku, aby si mohl vést poznámky, jak je zvyklý? Nezacházíme už příliš daleko?

 

Pokud chceme nastoupit na směr západních univerzit, nemohli bychom si vybrat vhodnější příklady, které uvedeme do praxe? Je běžné, že na školách, ze kterých si chceme brát příklad, spolupracují učitelé a žáci jako partneři, mezi kterými panuje oboustranná slušnost, a důraz se klade na vzájemnou domluvu.  Nebyl by to přeci jen lepší směr, kterým se ubírat vstříc budoucnosti, než si házet klacky pod nohy a zbytečně znepříjemňovat studium jak pro studenty, tak vyučující?

Tags: No tags

Napsat komentář