Nejhorší Adler-Olsen? Marco!

Jussi Adler-Olsen je už moje stálice mezi severskými krimi. Začala jsem Vzkazem v láhvi a naprosto se do tohoto autora zamilovala. Jak roky pomalu plynou, nabývá série oddělení Q Nesbovských rozměrů. Marco je pátým případem v řadě a po několika prvních kratších dílech se jedná o opravdu vydatné sousto. Škoda, že pro mě v mnoha ohledech příliš nezajímavé. Nakonec jsem knihu dočetla a mohu s klidným svědomím říct, že mě příběh nezaujal ani napotřetí, kdy jsem se ním prokousávala. Dle všeobecného hodnocení však budu výjimkou. A co, že se mi tak nelíbilo?


Marco je poměrně tlustá kniha s ohledem na Adler-Olsenovské poměry. Nelze jí upřít nápad, kvalitní zpracování, komplikovanou zápletku ani zajímavé hrdiny. Co ovšem trochu pokulhává je hlavní námět. Stejně jako miluju Kinga, ale bytostně nesnesu jeho emzácké příběhy, tak z oblasti krimi jednoduše nesnáším cokoliv ohledně organizovaného zločinu. Prostě mě to nebaví. Chci personifikované oběti, šílené vrahy, úchylky, brutalitu a naprosto šokující vysvětlení. A přestože Marco není vůbec špatným příběhem, pro mě se jedná zatím o nejhoršího Aldler-Olsena. O čemž svědčí i to, že jsem knihu asi 3× odložila a k jejímu dočtení se dostala snad po více jak roce a půl.

Prostě míň Jussi

Marco má spoustu příběhových linií, které se vzájemně proplétají a spojuje je především jedno – podvody. Podvody velké, podvody malé. Jen tomu nějak chyběla šťáva. Začátek je trochu nemastný a příběh se rozjíždí opravdu velmi pomalu. A kromě klasického tria Carl, Rose, Asad nemohu říct, že by mi jiné postavy nějak přirostly k srdci. Dokonce ani Marco nedokázal rozehřát můj chladný odstup a mnohokrát jsem upadala do stádia „Panebože, kluku, ty seš ale pitomej“. Vlastně mě skoro celou dobu vytáčel do vrtule. Ať udělal cokoliv.

Mafiánská polívčička

Intriky, podvody a mafie. Pokud někdo miluje tento styl, pak zajisté ocení sondu do života takového do všeho zapleteného gangu. Já už měla po chvíli v postavách takový zmatek, že jsem nevěděla, která bije a neustále jsem listovala, abych zjistila, zda je tenhle ferda obchodní partner, vrahoun nebo náhodný kolemjdoucí. Nedokážu ani říct, která linka mě bavila nejvíce nebo nejméně. Všechny mě nebavily skoro stejně.Kdybych si měla odpovědět na otázku, proč jsem knihu dočetla, bylo by to nejspíš z důvodu, že už jsem doma měla Nesmírného a nechtěla jsem přeskakovat. Co kdyby mi něco uteklo.

Hvězdné trio na ústupu

Třem stálicím Adlerovských krimi románů nebylo dáno mnoho prostoru. Vlastně se takřka po celou dobu plácali z místa na místo, zatímco řešili své osobní bolístky, milostná zklamání a traumata ze zranění. Kdyby jim bylo dáno více prostoru, třeba by mě kniha bavila více. Ale kdyby chyby. Carl se snaží dát dohromady ze svých milostných trápení, Asad se zotavuje ze zranění, kterým byl vystaven v Složce 64 a jediným, kdo trochu rozbíjí tento stereotyp je Rose, která umí uhodit hřebíček na hlavičku.

Marco pro mě i po přečtení dalších dvou dílů série zůstává doposud nejhorším dílem z pera Jussi Alder-Olsena. Snad ho z trůnu nějaká kniha nesesadí.


Chcete vědět, s čím přijdu příště? Sledujte mě na Facebooku a Instagramu!

Be First to Comment

Chci se vyjádřit. A to hned!