Od muflonů k mrtvolám. Proprokrastinujte se k nečekaným výsledkům!

Prokrastinace (a kocovina) má mnohá úskalí. Nejen to, že defakto nezvládnete nic z toho, co máte udělat. Ještě vás dovede k informacím, které jste vlastně nepotřebovali. A co hůř, po hodině zjistíte, že sledujete videa o mrtvolách s pocitem, že není nic lepšího na světě. Obzvlášť ne ta hromada nádobí, práce, učení, psaní bakalářky  etc. Prokrastinace je vlastně prospěšná. Chrání naše duševní zdraví před negativními vlivy povinností a dospělosti. Připijme prokrastinaci na zdraví! (A to na obrázku je koza ilustrační!)

 

Vzbudila jsem se po 5 hodinách spánku. S výstavní kocovinou. S takovou, kdy nevíte, zda budete zvracet nebo jen bez hnutí sedět a hypnotizovat protější zeď, než příznaky odezní. Jedinou cestou bylo maximálně omezit jakýkoliv pohyb. Člověk má spoustu času přemítat, proč své dřívější předsevzetí Už nikdy nebudu pít zase nedodržel. Asi po 150. Poslední Už nikdy nebudu pít mi vydrželo jedno odpoledne. Na alkoholu je něco magického. Teď zrovna nemyslím závislost. Ta je vše, jen ne magická.

„Nedáme si to víno, co tam máme?“

„No… proč ne!“

Od muflonů k horolezectví

Každopádně. Sedím, uvnitř pomalu hynu, játra se mi topí v alkoholovém nálevu a žaludek se snaží dopracovat k otáčkám parní pračky (na ždímání se ohromně těším). Kombinaci hladu a nevolnosti se snažím vyléčit banánem a zmrzlinovou tříští. Energie, cukr a snesitelná struktura. Je třeba myslet na budoucnost. Kdyby náhodou. Sáhnu po telefonu a začnu sjíždět facebook, na víc se stejně necítím. Aktuálně mi nabízí video o pražských inteligentních muflonech (a tentokrát se nemyslí nadmíru inteligentní návštěvníci českých památek). Ta rohatá zvířata žijící v Thomayerově nemocnici, která očividně respektují pravidla silničního provozu a přechází pouze na zelenou. Inteligentní je minimálně ta vedoucí koza. Hlava stáda. Moje selektivní čtení mě včas odlifruje na článek o francouzské horolezkyni, kterou zachránili z hory Nanga Parbat potom, co tam nechala zemřít svého polského kolegu. Depresivní téma. Velmi. Miluju morbidnosti. A vím, jak úchylně to zní.

Od horolezectví k mrtvolám

Klik. Článek o posledním rozhovoru Roba Halla a jeho manželky předtím, než zahynul na Mount Everestu. Na motivy vznikl film. Sjíždím trailer a ukládám do paměti pro pozdější využití. Po hodině zjišťuju, že už jsem viděla deset videí o mrtvolách na Everestu. Věděli jste, že mrtvoly na Everestu slouží jako záchytné body? Jasně, že nevěděli, koho by to napadlo. Žádné jděte po zelené a u boudy odbočte na žlutou. Tady fungují pěkně masité a zmrzlé turistické značky. Hezké praktické využití i po smrti. Recyklace. Je jich tam přes 200. Ne všechny jsou důležité. Na každé čtyři úspěšné pokořitele Everestu připadá jedna mrtvola. Fakta, která můžete využít pro vyplnění trapného ticha na večírku. Nějakém morbidně zaměřeném večírku. Třeba o Halloweenu.

Ohromte své okolí nepotřebnými fakty

Všem svým dvěma kamarádům, z nichž jeden je zároveň můj partner, popisuju nově nabyté vědomosti. Asi už jste si domysleli, jak jsem ohromně oblíbená. Možná právě proto, že se snažím lidi fascinovat informacemi o mrtvolách. Né, že bych to dělala často. Teď se asi divíte, ale krom očekávaných reakcí „Kdes na to přišla?“ jsem se setkala i s upřímným zájmem. Podivnosti zkrátka táhnou. Nebýt kocoviny a prokrastinace, přijdu o tak famózní informace. Zkusím s nimi ohromit u státnic. Třeba bude komise natolik překvapená, že mi to nakonec dá. Uvidíme.

 

Už jste se někdy proprokrastinovali k neočekávanému výsledku? Dejte vědět k jakému! A pokud se vám moje kocovinové resumé líbilo, sdílejte, lajkujte a komentujte, ať vím, že to má smysl! Nebo mi napište, že to smysl nemá. I s tím dokážu žít! A nezapomeňte na mou facebookovou stránku, kde najdete ještě více šíleností!

Be First to Comment

Chci se vyjádřit. A to hned!