Mafalda Posts

Mé gurmánské schopnosti se dotýkají nebes. Přesněji nebes, kde vrcholem umu je uvařit vajíčko naměkko a smíchat rýži se zeleninou a hrdě to zvát rizoto. Když už mám vařit, musí to být hlavně zábava. A pokud mě nějaký způsob vaření opravdu baví a naplňuje, pak je to s joystickem v ruce. Díky hře Overcooked je ze mě profesionál fastfood kuchyně a mistr v mytí nádobí na čas. Nevěříte?

Výstava Kmeny 90, která je v současné době k vidění v Moravské galerii v Brně, mě zaujala díky svému výraznému propagačnímu plakátu. Rozhodla jsem se ji navštívit nejen kvůli tomu, že mě vždy zajímaly nejrůznější subkultury a společenství (přičemž v několika z nich jsem byla členem, i když ne tehdá), ale také svým zpracováním a knižní publikací, ze které celá výstava vychází. V 90. letech jsem se narodila, takže jsem si u mnoha věcí říkala něco jako „Wau, to už je tak dlouho?! Já jsem stará!“

Poměrně dlouho tu nebyl žádný článek, který by se týkal plánování a diářování. Že bych s tím snad sekla a spokojila se s průmyslově vyráběnými diáři z Albi? Tak to tedy ne! Své schopnosti v navrhování náplní neustále piluju k dokonalosti a brzy se můžete těšit na fotoreport, kam jsem se opět posunula. Dnes si ale povíme něco o písmech, přesněji počítačových fontech, které lze využít. A všechny z mého výběru zvládají českou diakritiku. Tak pojďme na to!

Když mi bylo šestnáct, barvila jsem si vlasy poměrně často. Není se co divit, puberta je období experimentování a kdo si neprošel aspoň nějakou změnou vizáže, jako by nebyl. Naštěstí mě minula touha po propichování různých částí těla (jedinou neřestí byl magnetický kamínek v nose, který jsem se snažila nevdechnout) a tetování mi bylo zatrženo dřív, než jsem se dostala k druhému T. Ale vlasy, do těch mi nikdo nekecal. Červená, černá, blond, hnědá…