Posviťme si na to…

Katie Maguire se potřetí vrací, aby zastavila vlnu zločinnosti v Corku. Tentokrát však není její úkol snadný. Někdo se snaží město vyčistit od pasáků a dát tak lekci obchodníkům s bílým masem. Město je díky němu o něco bezpečnější, ale copak ho Katie může nechat pokračovat v hrůzných zločinech, které páchá, byť na špatných lidech? Musí se rozhodnout, a začít jednat, co nejrychleji. A všechny cesty vedou k jednomu člověku.

 

 

Graham Masterton si mě získal už svojí prvotinou – Bílé kosti, kterou jsem kdysi dostala jako recenzní e-knihu od nakladatelství Host (a tímto jim znovu děkuji, i když z jiného blogu a pod jiným jménem). Odstartovalo to u mě novou posedlost, a společně s Jussi Adler-Olsenem mě vtáhli do světa mrazivých detektivních románů, kde je brutalita doma a strach stojí za dveřmi. Ne, že bych se v oněch brutálních popisech zrovna vyžívala, ale musím uznat, že dodávají příběhu určitou specifickou atmosféru. Minimálně se občas otřásám hnusem.

 

Katie Maguire patří mezi mé oblíbené hlavní hrdinky. A je to s podivem, protože jen málo mých oblíbených hrdinů je ženského pohlaví. Katie jsem si však oblíbila pro její houževnatost, cit pro spravedlnost a neustálou potřebu bojovat nejen za sebe, ale i za obyvatele Corku. I přesto, že jí jako ženě hážou klacky pod nohy, a snaží se jí zbavit, seč to jde. Kniha plynule navazuje na díl předchozí. Katie se snaží udržet si pověst férové a schopné komisařky, a zároveň zachránit svůj vztah s Johnem, který kvůli ní zůstal v Irsku. Naneštěstí to skřípe. Nejen v práci, ale i doma.Na krku má nejen záhadné vraždy, ale i Michaela Gerretyho, bohatého podnikatele, který se nijak netají svým napojením na sexuální průmysl ve městě. Přesto však neexistují dostačující důkazy, které by ho poslali za mříže. A je to vůbec možné? Bohatí a vlivní se vždy nějak vyhnou spravedlnosti. Katie se však nechce vzdát, a věří, že její chvíle přijde. A Michael Gerrety se přestane smát.

 

Kniha plynule navazuje na předchozí díly, a zachovává si stejnou kvalitu, na kterou jsme od Mastertona zvyklí. Jako vždy nám představuje sychravé Irsko se všemi svými podvody, úplatky a nekalostmi, jak jej známe z předešlých případů. Jen boj mezi Katie a vedením se stále vyostřuje. A stejně jako dříve, i zde sledujeme jak linii Katie, tak linii vraha, který se právě chystá udeřit.

 

A jak už jsem zmínila, o drastické scény není ani v tomto díle nouze. Myslím, že uřezané končetiny, vydloubané oči a všemožné sebevíc trýznivé způsoby smrti i mrzačení jsou zkrátka součástí tohoto žánru, a objevují se takřka v každé knize, která se jen tématicky přiblíží severským krimi. Je to špatně? Je to dobře? Těžko říct. Jisté je, že to vyvolává emoce, a pokud má kniha zanechat nějaký dojem, pak jsou emoce vždy potřeba.

 

K ději se jen těžko vyjadřovat, abych neprozradila zbytečně mnoho. Má to spád, má tempo a nemá hluchá místa a nudné pasáže. Jedna situace navazuje na druhou, a čtení příjemně utíká. Je to jedna z těch knih, které se dají přečíst na jeden zátah, aniž by si to člověk vůbec uvědomil. Sama jsem ji četla asi jen den nebo dva, s drobnými přestávkami. Člověka to zkrátka nutí dočíst, aby už konečně věděl, jak to všechno dopadne.

 

Série si i po této knize drží svou vysokou laťku, a z mého úhlu pohledu rozhodně naplňuje očekávání, která jsem do ní vložila. Možná mi krapet chybělo mystično a záhadno z minulých knih, ale nakonec se to v příběhu docela ztratilo, a já můžu říct, že jsem byla nadmíru spokojená. A také jsem okamžitě sáhla po dalším dílu, takže další článek se objeví, co nevidět.

 

4,5/5

 

Tags: No tags

One Response

Napsat komentář