Přečteno: Smrt a jiné vrcholy mého života

Dobrá obálka dokáže knihu v mžiku prodat. Je to to první, co z knihy vidíme, a pokud nás dostatečně zaujme, pak má kniha, knihkupec i nakladatel vyhráno. Když je dost nápaditá, vtipná, veselá či originální, neodoláme, a knihu vytáhneme z regálu. I mně se stává, že si dokážu knihu koupit jen kvůli pěknému přebalu. Naposledy se tak stalo právě u knihy Smrt a jiné vrcholy mého života. Byl to vlastně můj partner, kdo mě k ní nasměroval, a já si ji zkrátka zamilovala. Ale byla jsem rozumná, a knihu nekoupila. Koupila jsem ji o dvacet minut později hned v dalším knihkupectví, které jsme míjeli. I takové umí kouzlo obálky být.

 

Martin je jen malý kluk, když se poprvé setká se smrtí. Tato podivná osůbka se zničehonic zjeví u postele jeho babičky, a má až nemístnou radost, že ji někdo vidí. Jejich přátelství je tak předem předurčeno. Stejně jako Martinův osud. Smrt se zjevuje zcela nečekaně, povětšinou v těch nejméně vhodných situacích, a Martin zjišťuje, že není snadné žít svůj život, když je mu Smrt neustále v patách. Ale dá se Smrti vůbec vzdorovat?

 

Hořkosladká komedie o netradičním přátelství mě zaujala svou originální myšlenkou, ze které se dalo vykřesat hodně. Říkám dalo, protože i když jsem se u knihy výborně bavila, stejně mám pocit, že měla ještě určité rezervy, a její potenciál nebyl využit naplno. Vtipné momenty střídají ty smutné, a jak už to tak bývá, se smrtí si není radno zahrávat. Některé dialogy mi připadaly trochu primitivní a zbytečně jednoduché, což nepřidávalo hlavní postavě na sympatiích. Na druhou stranu jsem od této knihy ani neočekávala hlubokomyslné filosofické závěry, jako spíše příjemnou relaxační četbu.
V tomto bodě musím uznat, že kniha splnila svůj cíl. Její čtení mě bavilo, rychle utíkalo a i když jsem se většinu času neotřásala výbuchy smíchu, úsměv mi na tváři vykouzlit dovedla. Je psána poměrně jednoduše, takže jsem nenarazila na žádná úskalí spojená s výstavbou děje nebo složitými peripetiemi. Místy je děj trochu předvídatelný, ale nemyslím si, že by to knize nějak výrazně uškodilo.
Z mého osobního pohledu mohla Smrt dostat trochu více prostoru. I když se zdá, že se objevuje poměrně často, nic moc o ní nevíme. Zato o Martinovi se dozvídáme mnohé, a čím víc jsem o něm věděla, tím méně mi byl sympatický. Některé jeho činy mě vytáčely, což byl pravděpodobně jejich cíl.
Kdybych měla knihu jednoduše shrnout, ocenila bych její originální námět, místy vtipné pasáže, sympatickou Smrt a perfektní obálku, která v tomto případě zkrátka prodává. Jako oddechovka plní svůj účel,a s tímto ji mohu vřele doporučit dál.

 

 

Tags: No tags

Napsat komentář