Prokrastinátor a bakalářka – 6 děsivých fází tvůrčího procesu

Psaní závěrečné práce je noční můrou skoro každého studenta. Představa samostatné práce po třech letech, kdy vám dennodenně opakují, co a jak máte říkat, co se naučit a jak to udělat, je jednoduše děsivá. Hlavně proto, že vám nikdo nikdy neřekne, jak to máte udělat. A co máte udělat. Vlastně vám poprvé po třech letech nikdo neřekne skoro nic. A tak se v tom začnete plácat. A nakonec to nějak uplácáte, a když budete mít štěstí, tak i obhájíte. Jak tahle strastiplná cesta začíná? A kde vlastně končí?


Výběr tématu? Tanec mezi vejci!

Vyvěsili témata! Začíná závod s časem a ostatními budoucími diplomanty. Rychlá rekognoskace terénu a analýza prvotních zjištění. Stanovení parametrů pro výběr. Vyloučení kantorů, se kterými se chcete potkat nejdříve v pekle a určitě s nimi nechcete přicházet do kontaktu při konzultacích (pokud nějaké budete mít), protože jejich pohled ve vás zabíjí všechnu chuť k životu. Vyloučení témat z oborů, které jste ještě neabsolvovali a nechcete tak střílet naslepo, protože co když to bude totální voser. Vyloučení témat, která nedokážete ani správně zopakovat, natož pochopit, co by bylo vaším cílem. A máme tu se štěstím pětici favoritů. S menším štěstím jedno nebo dvě témata, o kterých si řeknete „Mno, lepší než ten zbytek…“

Faze 1: Času dost

Po prvotním kontaktování vedoucího, ujasnění si formálních záležitostí a bezpečném uklizení tématu do příslušné kolonky ve studijním systému, si oddechnete. Čeká vás ještě kvantum předmětů, hromada zkoušek a bakalářka se odloží na neurčito. Stanovíte si nějaké imaginární datum ve velmi vzdálené budoucnosti, které se zdá dostatečně reálné pro začátek práce. A s klidem se věnujete jiným záležitostem. Práci, koníčkům, občas i té škole, když už se nedá ignorovat. Zatím to jde dobře, no ne?

Fáze 2: Asi bych měl dát najevo, že žiju

Vystřízlivění ze silvestrovských oslav a ukončení zimního zkouškového období jsou jasným signálem, že je nejvyšší čas kontaktovat vedoucího a dát mu najevo, že jste stále naživu a plánujete tu školu přece jen nějak, ideálně úspěšně, zakončit. A to v nejbližším možném termínu. Pokud máte štěstí, vedoucí vás dostatečně pravidelně bombarduje otázkami na vaše pokroky a nenechá vás usnout na vavřínech. Nemáte-li štěstí, vylosovali jste si salámistu, kterého to zajímá ještě méně než vás. Tak si dáte ještě měsíc, abyste se vzpamatovali ze stresu a minima spánku, a pak už konečně začnete.

Fáze 3: No do prdele!

Ta nejzajímavější fáze začíná tak měsíc až dva před plánovaným odevzdáním bakalářky, kdy si pomalu začínáte uvědomovat, že už není cesty zpět. Pravidelně tak oscilujete mezi „To přece v pohodě zvládnu, stačí na to sednout a makat“ a hysterickým pláčem, kdy mezi vzlyky do polštáře tvrdíte něco o ztracené budoucnosti a blížící se katastrofě. Pak se hecnete a zase chvíli pracujete, přičemž v pauzách kreslíte mapku ke stromu, kde si plánujete pověsit oprátku a v rámci prokrastinace objednáváte všemožné chytré drogy, které přinejlepším fungují jako placebo. Následuje pláč. Letargie. Ztráta chuti k životu. Pláč. Trhání vlasů. Ohryzávání nehtů. Panika. Odhodlání. Vyčerpání. Pláč. Přirozený cyklus života diplomanta.

Fáze 4: Poslední posmrtné záškuby

Týden před odevzdáním si naivně myslíte, že máte hotovo. Vedoucí vám bez známky zájmu odkýval závěrečnou verzi, takže zbývá doladit formální stránku a dát do tisku správnou verzi. Vážně, zkontrolujte si, že tam dáváte správnou verzi. S formálními úpravami začíná ta správná zábava. Vtipů o Wordu je spousta, ale když vám začne zcela nelogicky měnit číslování, míchat styly a každé kliknutí je jako hra o černého Petra, vaše nervová soustava se vlivem konstantního stresu začne pomalu ale jistě hroutit. Tlačítko zpět mačkáte v panice čím dál častěji. Tutoriály k Wordu máte přečtené i pozpátku, ale stejně se tam vždycky něco totálně rozvrtá. Nakonec to nějak zaplácáte, aby to vypadlo (protože v PDF nebude nikdo zkoumat, jak jste k tomu výsledku došli), v lepším případě si zaplatíte korekturu a finíto. Není to váš životní výkon, ale projít by to mohlo, tak žádnej stres. Snad bude oponent milostivý k vaší duši.

Fáze 5: Co jsem přehlédl?!

Jakmile dáte bakalářskou práci konečně do tisku, spustí se kolotoč myšlenek na téma „Proboha, co všechno jsem asi opomněl?!„, kdy vám hlavou začnou běžet ty nejhorší možné scénáře. Co když tam mám kvanta pravopisných chyb? Nemám blbě ty grafy? Nechybí mi nějaká data? Nezkopíroval jsem něco blbě? Nezapomněl to přepsat? Co když si protiřečím?! Dává to vůbec smysl? Neposral jsem ty citace? Nezapomněl jsem na nějaké citace? Nemám chybu v obsahu? V nadpisech? V tabulkách? V seznamech? V číslování? Mám to odevzdávat?! 

Fáze 6: Mám to pevně v rukou!

Máte-li práci fyzicky konečně v rukou, většina stresu vás opustí. Už je to jedno. Je to napsané, je to vytisknuté, zbývá odevzdat a modlit se za přijatelný výsledek, který by značně usnadnil obhajobu. Konečně zjistíte, co si vedoucí o vaší práci skutečně myslí. A zda je oponent vůbec lidská bytost schopná soucitu. Tak před odevzdáním ještě rychlá fotečka na důkaz, že jste to zvládli dát dohromady, šup s ní na instagram, facebook, do rodinného alba a rozeslat všem přátelům, rodině a známým, aby věděli, jaký jste kabrňák. Krátký výdech, než si uvědomíte, že to nejhorší nemáte za sebou. Začíná kolotoč s blikajícím neonem Státnice. Ále, času je přece dost, no ne?


Jste svědomitý student, pro kterého bylo psaní bakalářské práce radostným časem plným pečlivého plánování a dobře rozvrhnutého času? Nebo jste chaotik se sklony k prokrastinaci, který ještě ráno před odevzdáním do tisku smolil poslední úpravy a modlil se ke všem svatým? Pochlubte se! 🙂

2 komentáře

  1. 7.5.2018
    Reply

    Bakalářka mě čeká a to v dost blízké budoucnosti, zatím jsem teda ještě ve fázi 1 😀 Ještě to ani v té suprové kolonce nemám poznamenané 😀 Ale to přijde, určitě… Jako článek pobavil, ale je mi jasné, že to je krutá realita..
    Tak hlavně, ať se s obojím zadaří! 🙂
    Lucka Stefani

  2. 7.5.2018
    Reply

    Paradni clanek. Uplne to vidim. 😀 Zasmal jsem se. Taky uz mam odevzdano. A zrovna dneska jsem vydal clanek o dobrodruznem finisovani n posledni chvili. Vhodne pro zasmani. 😀

Chci se vyjádřit. A to hned!