DSC_0792

Rozený pěstitel!

To, že nejsem bůhví jaký pěstitel domácí zeleně ví prakticky všichni v mém okolí. Hlavně co se týče květin, jejichž návod k pěstování obsahuje slovo „přiměřeně“. Pak si připadám jak Burian v Byl jednou jeden král – přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. Takhle přiměřeně jsem zalívala kaktus až do stádia, kdy začal na protest hnít. Doteď jsem přesvědčená, že mi to udělal schválně. Zkrátka neocenil mou pečlivou starostlivou péči. Ale čert vem jeden kaktus z Tesca, pořídila jsem si jiný. Po předchozí zkušenosti jsem jej zalévala méně – až uschnul. Věděli jste, že kaktus může uschnout? KAKTUS?!

Nevadí, kaktusy a jiné sukulenty asi nejsou ta nejlepší volba. A tak jsem se zhlídla v něčem menším, roztomilejším a… náchylnějším. To byla ona! Nertera! Pokud jste ji nikdy neviděli, jedná se o malou květinku plnou oranžových kuliček, které se z nějakého důvodu nesmějí konzumovat. Raději jsem nezkoumala proč. A návod byl ku mně vstřícnější – zalévat dostatečně. Zalévala jsem tedy. Pravděpodobně více, než dostatečně. Abych situaci zachránila, zalévat jsem přestala. A kuličky usychaly, scvrkávaly se, až ani moje šoková terapie pomocí hektolitrů vody nedokázala nic zachránit. S hrůzou jsem sledovala jak mi před očima chátrá. Bylo definitivně po ní.

Černého Petra si vytáhla africká fialka. Údajně naprosto nenáročná pokojová rostlina, která přežije skoro cokoli. Mě nikoliv. To, že už se asi měsíc louhuje v deseti centimetrech vody, které nestihla vstřebat, a kterých jsem si jaksi nevšimla, jí bylo osudným. Nezávisle na několika dalších týdnech, kdy byla projevena snaha ji sušením zachránit. Bez včasného zásahu bych jí možná zalévala dodnes.

A pak přišel Potos. Co se týče šancí na přežití, údajně nejodolnější rostlina, kterou mi lze pořídit. A musím uznat, že se držel obstojně. Statečně odolával několik měsíců, než jsem jej omylem přelila, což by nebyl až takový problém. Problém nastal, když jsem jej v rámci první pomoci přesunula na balkon, aby na sluníčku hezky uschnul. A zapomněla ho tam. Několik dní. Čest jeho památce.

Za jediný můj pěstitelsky úspěšný počin se tak dá považovat několikaměsíční přežití vánočního kaktusu, který jsem postavila na takové místo, kde jsem ho neměla na očích, a tudíž jsem na něj zapomněla. Když jsem ho však náhodou zalila, dokázal ve smrtelné křeči vyplodit několik líbezných kvítků.

Nedá se s klidným svědomím říct, že bych byla ten správný pěstitelský typ. Ale svou snahu jsem dotáhla až k takové dokonalosti, že se mi doma rozpadá i plastová palma. Prý je už stará. No, nevím, zda je problém v ní.

Tags: No tags

4 komentáře

Napsat komentář