S odřenýma ušima!

S odřenýma ušima!

Rubrika: Studium, Všehochuť | 4

Půlnoc dávno minula, blíží se čtvrtá ranní. Než si půjdu lehnout, zbývá mi ještě 6 otázek. O čem bylo předchozích dvacet, nemám nejmenší tušení. V hlavě mi zůstaly akorát základní okolnosti a sem tam nějaká ne zcela použitelná poznámka. Zkoušku z historie poválečného Československa bych pravděpodobně udělala hravě. Zkoušku z poválečné literatury? Ničevó! Je to paradox, když knihomol ze srdce nenávidí literaturu, že?

 

Když jsem nastupovala na Českou filologii, byla jsem přesvědčená, že literatura bude strašně super. Panickou hrůzu jsem měla z lingvistiky, kterou jsem nikdy pořádně neměla a už od pohledu mi přišla děsivě složitá a hlavně nezáživná. Po dvou letech mohu s klidným svědomím říct, že lingvistiku mi stačí pochopit a zkoušku mám většinou v kapse. Co se týče literatury, tak se s hrůzou budu budit uprostřed noci ještě za pár let.

 

04.00

Čtvrtá ranní odbila. Zavírám otázky s myšlenkou, že ta odpolední zkouška prostě nedopadne. No co, jednou mě už vyhodit musí, tak proč to odkládat. V hlavě mám totální prázdno, surrealisti se mi pletou s existencialisty a sotva si vybavím jedinou sbírku od Hanzlíka. Ještě včera jsem nevěděla, že v naší literatuře někdo tohoto jména byl, natož abych ho považovala za důležitého. Biflování telefonních seznamů není moje parketa. Tak dobrou!

 

09.30

S krví podlitýma očima po napůl probdělé noci vstávám. Žádná heuréka se nekoná. To co, se tam mělo rozležet si sbalilo kufry a odjelo z města. Vařím si kafe a s velkými obtížemi ostřím na otázky, které mi připadají jen velmi málo povědomé. Cítím, že tohle bude vážně průser. Nejím, nepiju, civím do blba a snažím se zapamatovat si aspoň kostru otázek.

 

14.00

Ležím s hlavou na stole a slintám na poznámky. Vykřikuju, že nikam nejdu, protože ze sebe nebudu dělat vola. Pak otáčím, že to aspoň zkusím, protože štěstí občas sedne i na vola, že jo. Situace se několikrát opakuje. Skupina 42 se mi plete se skupinou Ra, do toho se mi motá Ohnice a někde poblíž oscilují Květňáci. Obdivuju každého, kdo je schopen si všechna jména, díla a styly zapamatovat. Já bych ty poznámky raději na místě sežrala. Chutných 100 stran.

 

15.00

Vzdávám se poslední naděje. Padá konečné rozhodnutí. Udělám ze sebe vola a zkusím to. Rvu se do společenských kalhot, které hrozí rupnutím a poprvé za studium vybírám vršek s větším výstřihem naprosto cíleně. Účel světí prostředky. Hážu do sebe neurol a vykráčím. Jakou nohou je mi fuk, pravá, levá, dneska to bude fiasko i kdybych šla po rukách.

 

16.00

Ticho po pěšině. Všichni vypadají stejně zhrouceně. Aspoň si nemáme, co závidět. Čekáme na kata, který se častěji rozhoduje podle nálady než podle znalostí. Počítám s dalším termínem, kdy budu mít na studium aspoň více jak 4 dny.

 

16.20

Jdu první. Tahám si otázku. Surrealismus. No, mohlo by to být i horší, je to jedna z lepších otázek. Sedám, vytahuju pero… a mám okno. Jak výkladní skříň. Nevzpomínám si ani na jednoho autora, na žádné dílo. Klepou se mi ruce a mozek žhavím do maximálních otáček. Ohryzávám pero. Nakonec doluju alespoň nějaké obecnosti, základní vývoj a horko těžko i dvě jména, která mohu hodit do pléna a doufat, že se ujmou. Vím toho zatraceně málo.

 

16.50

Nechť apokalypsa započne. Cítím se jako před Posledním soudem. Ba co hůř, jako bych už byla v očistci. Koktám něco o počátcích a vývoji. Přihodím i jména a čumím do podlahy. další jména nevím, horko těžko je ze mě tahá. Když si vzpomenu na jméno, padne otázka na jeho poetiku, když se trefím, padne otázka na jazykové prostředky. Jsem v pekle, v životě jsem od toho autora nic nečetla. Vymýšlím si a doufám, že se aspoň přiblížím správné odpovědi. S výkřikem „Proboha“ schovává hlavu v dlaních. Polévá mě horko. Otázky lítají jak kulomet a já mlčím jak zařezaná a čumím do země. Pak měním taktiku, přikyvuji, usmívám se a opakuji poslední dvě slova, aby to aspoň vypadalo, že tuším. Občas ze mě vypadne něco, co má hlavu i patu. Na potítku mohou být spokojení, vysokou laťku fakt nenasadím.

Tento autor měl tři tvůrčí období. Blednu. V poznámkách o něm mám dva řádky. To jsme si na přednáškách říkali. Přikyvuji, nmeám nejmenší ponětí, o čem je řeč. Znovu přikyvuji. Jak kdybych měla hlavu na pérku.

 

17.20

Koukám na něj a pohledem naznačuju jediné, oba víme, že jsem úplně v prdeli, tak proč to zbytečně protahovat. Sadista! Klade mi další otázky. Téma surrealismu jsme vyčerpali, přesouváme se k četbě. Dostávám otázku, kterou jsem chtěla. Modifikovanou tak blbě, že se snažím vyhrkat úplně všechno, co vím, nezávisle na tom, zda je to k tématu. Na konci mi věnuje dlouhý pohled, vlivem kterého ztrácím poslední zbytky příčetnosti. Lituju ho, že mě vůbec musí zkoušet.

ZA E, s odřenýma ušima.

Nevím, zda jsem se nepřeslechla. Ještě jednou si ho prohlížím, pak se usmívám, děkuju a rychle mizím, aby si to nemohl rozmyslet. Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou.

 

19.00

Je to ve stagu, mohu si vydechnout. Už mi to nikdo nevezme. Nejhorší zážitek na vysoké je definitivně u konce. No, neříkejme hop. Aspoň si ale mohu vydechnout, že jsem zvládla nejhorší zkouškové bez ztráty kytičky. Znovu doceňuji mamčinu radu, že to nikdy nemám vzdávat předem a aspoň to zkusit. Protože ono to štěstí občas vážně sedne i na vola. Nebo na krávu.

 

Všem, kteří ještě bojují držím palce. Nevzdávejte to! A pokud chcete, podělte se o své zážitky ze zkouškového, ráda si počtu, polituju, pochválím i ocením! 🙂

 

 

4 Responses

  1. Můžu říct, že se mi článek líbí? 🙂 😀
    Nedivím se ti, že nemáš ráda literaturu. Učit se autory a k nim hromadu děl je fakt na nervy a je jedno, jestli jsou to spisovatelé, hudební skladatelé nebo malíři.

    Literatura mě čeká příští rok, v jedné zkoušce bude přehled od vzniku písma až po součanost, tak snad to nebudou chtít nějak podrobně… 😀

    • Rozhodně můžeš 😀
      Pro mě je literatura vážně peklo, a když mám konečně pocit, že tomu aspoň trochu rozumím, tak mě vždycky totálně vyvedou z omylu, že fakt nerozumím. Vždycky mám chuť jít hlavou proti zdi 😀
      Jinak teda nezávidím, celou literaturu bych fakt dohromady dávat nechtěla, sotva se to naučím po těch půl stoletích 😀

  2. Zaujímalo by ma v akom ročníku štúdia si, pretože u ľudí čo poznám sa vo vyšších ročníkoch vytvorila imunita voči stresu zo skúšok a berieme to všetko veľmi sporadicky 😀 Gratulujem k zvládnutiu skúšky 🙂

    • Ve druháku 🙂 Jinak jsem už mnohem odolnější než dřív, většinou to prostě beru tak, že to jdu zkusit. Ale z některých kantorů mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě 😀
      Ale osobně zkrátka nesnáším ústní, písemné jsou v pohodě a ty zvládám s přehledem a bez stresu. U ústních jsem se to nikdy pořádně nenaučila, bohužel.

Napsat komentář