Tři sestry, jedno auto a žádné pochopení

Působivý příběh tří, potažmo čtyř, žen z jedné rodiny, které se na krátkou dobu ocitnou ve stejné chvíli na stejném místě, aby čelily nejen svým vlastním démonům, ale i předsudkům ze strany vlastní rodiny. Jak si poradí s narážkami okolí a vlastními pochybnostmi? A najdou sílu hledat pravdu a učinit správná rozhodnutí? O tom je kniha Pod sněhem české autorky Petry Soukupové.

 

Petra Soukupová je úspěšná česká autorka, která by se dala označit za jednu z kmenových autorek nakladatelství Host. Napsala několik knih, které získaly nejen řadu ocenění, ale byly přeloženy do sedmi jazyků. Mezi nejznámější knihy pro dospělé patří Marta v roce vetřelce, K moři či Zmizet. Na poli dětských knih se prosadila knihou Bertík a Čmuchadlo. Moje dnešní recenze se bude týkat novější knihy – Pod sněhem.

 

Jednoho zimního dne nasedají tři sestry do jednoho automobilu, aby se vydaly na cestu k rodičům. Kristýna s sebou veze kocovinu. Blanka dvě dcery, malého syna a psa, Olga rozmazleného synka. Každá je jiná, nejen povahou a uvažováním, ale i životním osudem. Pozorujeme tak tři prototypy moderní ženy – samoživitelku, single ženu a matku od rodiny. A právě životní situace mezi sestry vkládá propast, kterou nedokážou překročit.

 

Než budu knihu rozebírat z obsahového hlediska, zmíním především grafickou úpravu a rozčlenění knihy. Kniha je rozdělena na tři části. Začíná přípravami před cestou, následuje pravděpodobně nejdelší pasáž o jízdě autem a celá kniha je zakončena v domě u rodičů. Autorka nepoužívá uvozovky, dialogy odděluje pomocí řádků. Zpočátku jsem měla potíž s její tendencí vkládat věty do vět. Vrství na sebe vzpomínky a dialogy, které nijak neodděluje a souvětí se tak mohou zdát zmatená. Když si ale člověk zvykne na tento styl, časem mu to už ani nepřijde. Odbočky, zákruty a křižovatky jsem si zvykla procházet bez větších problémů.

 

Vraťme se ale k příběhu. Sestry jsou od sebe vzdáleny nejen věkovým rozdílem, ale především přístupem k životu a k sobě samým. Zatímco Olga spoléhá jen na sebe a roli svobodné matky přijímá s chladnou odměřenou tváří, Blanka je typická domácí kvočna, která si chrání svá kuřátka bez možnosti další volby. Přestože vztah s manželem již není, co býval, raději nehledá pravdu, ale spokojí se se stavem věci. Veškerý svůj zrak upírá k nejmenšímu přírůstku. Kristýna je single, táhne to s ženáčem a je zvyklá, že ji sestry jako tu nejmladší nerespektují, Není šťastná, ale naivně doufá ve zlepšení. Chvíle v malém sdíleném prostoru se brzo změní v přehlídku třenic a výčitek na konto výchovy, životního stylu a oblékání. Každá z nich má svou pravdu, kterou si do krve hájí. Nedokážou vnímat pohled někoho druhého a každé rýpnutí si berou až přehnaně osobně. Vyhrocené situaci nepomáhají ani přítomné děti.

 

Celou knihu mě provázela jedna jediná myšlenka. Mohl špatný vztah s otcem ovlivnit výběr partnerů u dcer? Nebo je snad náhoda, že ani jedna nežije ve zdaleka spokojeném vztahu a jsou jimi maximálně vláčeny s tichou rezignací? Je to snad prokletí matky, která hrála hru na spokojenou rodinu, přestože s jejich otcem žila víceméně formální život bez citu? Pochází odsud snad ona potřeba zavděčit se druhým? Všechny se snaží učinit okolí šťastným, přičemž zcela přehlížejí vlastní potřeby. Blanka se zcela podřizuje potřebám své rodiny, Olga nedokáže říct ne svému malému synovi a Kristýna se nechá využívat ženatým mužem, bez kterého si neumí představit život. Navenek však všechny nasazují dokonalou masku přetvářky, která má oblafnout nejen okolí, ale i je samotné.

 

Celá kniha směřuje ke konečné konfrontaci, ke chvíli, kdy se každá musí postavit svým strachům a životním selháním. Přestože se jedná o očekávané vyvrcholení, většina hrdinek se rozhodne vyhnout se střetu s realitou a podržet si svůj předmalovaný ideál světa. Celý příběh tak nakonec vyzní do prázdna a zanechává v ústech smutnou hořkou pachuť zmařených snů a nadějí. Leč, možná právě proto působí vyprávění tak reálně a uvěřitelně. Protože život sám nemívá vždy happyend.

 

Tags: No tags

Napsat komentář