DSC_0888

Jako rybka v síti

Sebevědomí. Ta část člověka, která svou absencí netrápí jen tlusté holčičky a psychicky nevyrovnané jedince. Překvapivě dokáže trápit i lidi, do kterých by to nikdo neřekl. Krásné ženy, které si svou cenu neuvědomují nebo silné muže, kteří pod maskou skrývají stín věčných pochybností. Je to past. Je to klec. Je to síť. Síť, ve které se člověk mrská jako chycená ryba, aniž by se byl schopen vysvobodit, najít cestu ven. Pro spoustu lidí je sebevědomí jen abstraktní pojem, který je netrápí, ti problémy s ním spojené nechápou. Pro druhé nabývá tento abstraktní pojem až hrozivě reálných potíží, které jim servíruje každodenní život.

 

Kristýna

Kristýnu její sebevědomí netrápí až do chvíle, kdy ji její přítel nažene do rukou terapeuta. Přestože si uvědomuje, že se snaží každému vyhovět a přejímá na sebe provinění jiných, nemá pocit, že by na tom byla nějak špatně. Měla by si víc věřit. To je přece ten cíl, kterého má dosáhnout. Společně se svým terapeutem však poodkrývá oponu, která halí její vnímání okolí a zjišťuje, že její minulost skrývá potíže, které se zhmotňují ve stále děsivější přítomnosti. Je až sadisticky komické, kam vás může nízké sebevědomí zavést. Třeba do slepé uličky.

 

Během krátkého telefonátu jako by se proměnila v nejisté děvčátko, které jen velmi opatrně zjišťuje, proč mu někdo sebral panenku. Potom se omlouvá, že se vůbec ptá, a na závěr ještě dotyčnému sdělí, že je to vlastně dobře, že jí tu panenku sebral, protože jí stejně k ničemu nebyla. Těkala přitom nejistě očima po svých záchytných bodech v pracovně a klouby na prstech, kterými se držela opěrky křesla, jí bělaly napětím.

 

Na několika málo stranách se ocitáme v kůži Kristýny. Učitelky gymnázia, která poprvé od rozvodu prožívá spokojený vztah s Jáchymem, dobře vydělávajícím a skvěle vypadajícím mužem. Snaží se dešifrovat vlastní pocty a chování, které má potřebu zařadit do logických škatulek. Místo pochybností o svém okolí, pochybuje především o sobě, a o každém svém rozhodnutí a kroku. Naproti tomu vnímáme i pohled terapeuta, který se snaží rozklíčovat Kristýnin vztah k sobě a k okolí, a najít jí cestičku zpátky k sobě samotné.

 

Karolína

Když otci Ambrožovi vyskočí na monitoru email, neví, že se před ním otevírá cesta, která potrvá takřka dva roky. Jak by ale mohl odmítnout pomoc Karolíně, zoufalé unavené matce čtyř dětí, která hledá nejen samu sebe, ale také svou svobodu. Ačkoliv si myslela, že se z katolických pout navždy vymanila, s lítostí zjišťuje, že se stala tím, kým se zapřísáhla nebýt – obrazem vlastní matky. Strhanou křesťanskou matkou, která nezná nic než církev. A přitom byl Standa na počátku jejich vztahu normální vysokoškolák vymetající večírky. A hlavně ateista!

 

Počítejte s tím, že pokud u vašeho partnera dojde k náboženské konverzi, zasáhne to celou vaši rodinu a všechny vaše dosavadní vztahy. Obrácení na víru může vést k opuštění rodinných vazeb a přátel, kteří odmítají sdílet stejné náboženské přesvědčení. Váš partner bude toužit se co nejpevněji začlenit mezi ostatní věřící. Poté pravděpodobně začne usilovat o to, abyste se začlenili i vy. Svým myšlením, chováním a jednáním se bude této skupině stále více přizpůsobovat.

Celé vyprávění je sledem na sebe navazujících emailů, ze kterých jasně vystupuje nově vybudovaný vztah mezi ženou hledající pomoc a duchovním, který je ochotný jí poskytnout vedení, kterého se jí nedostává. V tomto nestandartním formátu se dozvídáme nejdůležitější věci z Karolínina života, které ji přes zdánlivé osvobození přivedli zpět do klece, ze které unikla. Uzavřená ve vztahu s náboženským fanatikem se snaží najít cestu zpět. V krátké povídce se tak setkávají takřka tři pohledy na víru a náboženství, které nám dávají poznat jak její krutou a nemilosrdnou, tak i tu rozumnou a milující tvář. Život totiž není černobílý.

 

Naďa

Naďa byla vždycky hodná holka. Každému pomáhala, a i proto se vydala na dráhu zdravotní sestry. Díky své šikovnosti se dostala na kariérním žebříčku opravdu vysoko. Něco jí však přesto schází. Není spokojená se svou postavou, respektive se svými prsy. Když má pocit, že už bylo trápení dost, rozhodne se tento problém radikálně vyřešit. Jenže na plastickou operaci si musí vydělat jinde, než na postu zdravotní sestry.

 

Největší zbraní je tělo. Moje tělo. Dokonale oblíknutý, namejkapovaný, zformovaný. Kvůli tomu lítám jako kráva třikrát týdně na pilates. A konečně mám na účtu dost peněz. Vysněný prsa. Prsa, který jsem sama sobě nikdy neodpustila. A neodpustím. A už ani nebudu muset. Vím, jak to na plastikách chodí. Vím, co musím říct na konzultaci, abych doktora přesvědčil, že jsem ta vhodná kandidátka pro operaci prsou, jak se to píše v brožurách pro pacientky.

 

Ne, Naďa není hodná holka. Naďa ví, co chce. Naďa nedokáže být šťastná, pokud toho nedosáhne. Je to její cíl. Jediný cíl. Jde si za ním, i přes to, že její práce není zrovna čestná, že musí svůj plat zakládat na strachu těch, kterým vnucuje své produkty. Ale nakonec svého cíle dosáhne. Nebo snad ne? Dokáže být osud natolik krutý, aby jí vzal jedinou naději?

Poslední příběh je velmi uvěřitelný, přesto mě nezaujal tak, jako předchozí dva. Posedlost vlastním tělem a dokonalostí je sice častá, ale u tohoto příběhu jsem neměla tak nepříjemné pocity, jako tomu bylo v těch předešlých. Neotřásala jsem se při popisu bezmoci a narovinu musím přiznat, že Naďa mi byla od první chvíle nesympatická. Možná právě proto, mě její konec nechal zcela chladnou. Možná právě proto, neměl příběh ten správný dopad.

 

Pokud ale zhodnotím knihu jako komplet, jednalo se o velmi silné čtení, které dokáže zasáhnout každého, kdo si se svým sebevědomím zažil či zažívá své. Pro ostatní může být alespoň ukázkou, že nízké sebevědomí není pouhý otřepaný pojem či vykonstruovaný problém. Občas totiž může jít o hodně, dokonce i o život.

 

4/5

Tags: No tags

Napsat komentář