Vítejte v mé knihovně

Minulý týden mě přepadl kacířský nápad, a to, že bych si mohla konečně reorganizovat knihovnu. Většina knih u mě doposud bydlela bez ladu a skladu. Zkrátka, kde bylo místo, tam se uložila. Se zvětšujícím se počtem knih však začínal být tento systém nedostatečný (a vzhledem k velikosti též). Rozhodla jsem se to rázně změnit, a učinit v našem bytě alespoň něco organizovaným. To jsem si ale naběhla.

Problém nastal už v prvopočátku, kdy jsem přemýšlela, jak budu knihy řadit. První co mě napadlo, bylo řazený dle autorů, logický systém převzatý z klasických knihovnických zařízení. Funkční by zajisté byl, ale pocitově mi nějak vadila představa, že se mi české klasiky smíchají se zahraničními, ty s komiksy, a komiksy s fantasy. Takže jsem to rychle zavrhla.

 

 

Řazení dle nakladatelství? Zajímavá myšlenka. Ale vzhledem k počtu knih starších než 30 let, by to bylo poměrně obtížné. Nemluvě o tom, že bych se v tom ani za mák nevyznala.

 

 

Řazení dle žánrů. Vcelku logická ideová výstavba, kterou mi hatilo jen pár drobností. Knihy existující na pomezí mezi několika žánry, knihy spadající do více žánrů za sebou, a pak také knihy zdánlivě nezapadající vůbec nikam. Tudy tedy ne.

 

 

Sedím na gauči, v pokoji, kde se na podlaze vrší komínky knihy a knihovna zeje prázdnotou. Dumám, googlím, pinterestuju a instagramuju. Stále dokola se objevuje systém řazení dle barev. Že by? Ale to se mi zase smíchají žánry! Ale bude to vypadat dobře!

 

 

Nakonec volím přístup kombinovaný. Série nechávám u sebe nezávisle na jejich barevné příslušnosti. Nemůžu zkrátka trhat Zaklínače na sedm různých barev, to by mi srdce krvácelo. Zbytek knih však dle barev řadím, ono jim to neublíží. Aspoň opustí svou komfortní zónu, a naučí se vycházet s ostatními. Poe a King mohou probírat způsoby, jak nejlépe vyděsit svého čtenáře. Tim Burton se od Orwella poučí o dystopiích. Bryndza si připomene, že je potřeba se občas i zasmát.

Nakonec proč ne, všechno je to jedna velká rozvětvená rodina.

 

 

Fotku celé knihovny mám též. Kdybyste ale věděli, jaké psí kusy jsem činila, abych ji dostala aspoň na pokřivenou panoramatickou fotku, tak byste se roztrhli smíchy. Každopádně se za její kvalitu omlouvám, ale bez zbourání nosné zdi to zkrátka lépe nezvládnu.

 

 

A jak řadíte knihy doma vy?

Tags: No tags

3 komentáře

Napsat komentář